“Bylo nebylo. Za devatero horami a devatero řekami… Byl jednou jeden král…Zazvonil zvonec a pohádky byl konec … A žili šťastně, měli spoustu dětí a pokud neumřeli, tak žijí dodnes…”
Maminko, ještě tu o Karkulce… co je vlastně pohádka
Pohádky vznikali jako žánr lidové ústní slovesnosti: vymyšlený příběh, který se nevázal ke konkrétnímu prostoru ani času. Hlavními znaky pohádek je využití lidské fantazie, moudrosti, osobitého sdělování děje, lidských vztahů, názorů, životní zkušenosti a také humoru. A v případě některých tradičních pohádek se dědí už mnoho generací. Nacházíme v nich konflikty, kouzelné bytosti či předměty, zápas dobra a zla, vítězství chytrosti nad hloupostí, často také ideový a společenský záměr. Žánr prošel složitým vývojem a dospěl až k podobě dnešní, takzvané moderní (autorské) pohádky.
Působí na člověka (hlavně dítě) nezaměnitelným kouzlem. Žije s člověkem od jeho dětství a neopouští ho ani v dospělosti. Mezi průkopníky českých pohádek patřili zejména B. Němcová, K. J. Erben.
Podrobněji:
Hloupý Honza…k fenoménu české pohádky
Rysy pohádek v celosvětovém měřítku jsou podobné. Česká pohádka (zvláště filmová) je však označována za značku kvality. Hlavní specifiky jsou:
- cílený děj jen na několik hlavních postav
- méně násilý, nereálných postav, magie
- vlídnost, vtip, zábava pro celou rodinu
Podobněji:
Řeč, papír, zvuk, TV…pohádky kolem nás
Pohádka stejně jako jiné formy předávání informací prošli vývojem. Ústní tradici doplnili knihy a v poslední době k našemu pohodlí přispěli i zvukové nosiče a televize samozřejmě s DVD.
Podrobněji:
