… aneb co chytrého o jich bylo napsáno
- Pohádka je především jazykový útvar určený k vyprávění. Příběh se odehrává v čase a představuje děj. To znamená, že má nejen začátek a konec, nýbrž i „hlavu a patu“– tj. dává smysl. (Neubauer)
- Je s podivem, že i v té nejmenší dětské pohádce se skrývá schopnost dotknout se hlubinných tvořivých center a probudit je – podobně jako kapka vody skrývá nesmírnost oceánu a bleší vajíčko obsahuje celé tajemství života. (Campbell)
- Pohádky jsou ústní povídky, vyprávěné v lidových vrstvách jako rozptýlení; jejich obsahem jsou příběhy z hlediska běžného pojetí neobyčejné (fantastické, zázračné nebo z všedního života) a vyznačující se speciální kompozičně stylistickou výstavbou. (Beneš)
- Pohádka je velmi stará forma ústního podání, jejímž jádrem jsou zázračné, ale i obecné fantazijní a třeba jen silně hyperbolizované jevy a děje a která na všech stranách plynule přechází v příbuzné útvary, jako jsou pověst, dobrodružný příběh, zvířecí bajka, satirická moralita, exemplum atd. (Stromšík)
- Pohádky jsou ústní vyprávění, existující v lidu jako zábava, jejichž obsahem jsou z hlediska obyčejného života fantastické, zázračné nebo všední příběhy, pro které je příznačná speciální kompozičně – stylistická výstavba. (V. Propp)
- Pohádka totiž není původně literatura, pohádka je povídání. Pravá lidová pohádka nevzniká tím, že ji národopisný sběratel zaznamená, nýbrž tím, že ji babička povídá dětem. Skutečná pohádka, pohádka ve své pravé funkci je povídání v kruhu posluchačů. Rodí se z potřeby vypravovat a rozkoše naslouchat. (K. Čapek)
- Pohádka je prozaický žánr lidové slovesnosti, jehož vyprávění podává objektivní realitu jako nadpřirozenou s naivní samozřejmostí, jako by vše bylo skutečné; přes svoji fiktivnost tak zpravidla postihuje některé základní lidské touhy a obecné životní pravdy. Na rozdíl od pověsti se poetický výmysl netýká žádné konkrétní historické události, takže čas, místo děje, charaktery a sociální prostředí se, v pohádce určují jen rámcově, stereotypně a sémantické těžiště je v napětí ze sledu konkrétně daných problémů, v nichž se hrdina ocitá, a které zdařile řeší. (Slovník literární teorie)
- Pohádka náleží k nejfrekventovanějším, typologicky nejrozmanitějším a čtenářsky nejvděčnějším žánrům současné dětské literatury. (J.Toman)
- Pohádky jsou můj každodenní chleba i nejmilejší zábava. (H. Doskočilová, dětská autorka)
- Pohádka je jedinečný umělecký útvar, čerpající svou věcnou existenci z nezničitelného folklóru, z kultury vpravdě lidové. Pohádka svou jednoduchou fabulí, jasnou polarizací dobra a zla, pochopitelnými zápletkami a krásou jazyka předvádí chaotický a nesrozumitelný svět před vyvíjející se dětskou duší ve srozumitelných obrazech. To je asi ta nejdůležitější funkce pohádky: strukturovat skutečnost. Promluvit jazykem, jemuž budou děti rozumět.“ (Černoušek)
- Pohádka je, co dávno kdysi bývalo a dnes ze sna visí jak motouzek a zbytek pout jež lze a nelze rozetnout. A třeba i čas jinak káže ten, kdo je moudrý, nerozváže provázek jenž nás s dětstvím spíná a stará pouta neroztíná. (Jan Skácel)
- Není krásnějších pohádek než ty, které píše život sám. (Andersen) V pohádkách, které jsem slýchával v dětství, spočívá hlubší význam než v pravdě, kterou učí život. Po staletí vyprávěné pohádky získaly schopnost otvírat posluchačům zjevné i skryté významy života, schopnost předávat poselství dobrř srozumitelná nejen dospělým, ale i dětem. (Schiller)
- Pohádky dětem předkládají jednotlivé významy různých životních problému, které děti během svého růstu musí individuálně vyřešit, aby nezůstaly v zajetí infantilismu i v dospělosti. Tyto problémy a způsoby jejich vyřešení jsou dětem tlumočeny ve srozumitelných konkrétních obrazech a jasných symbolech. (Černoušek)
