Až do vynálezu papíru byl text psán na různých materiálech – na travních stéblech Egypťany, hliněných tabulkách Mezopotámci, stromových listech indiány, ovčích kůžích Evropany, a dokonce na želvích krunýřích a lopatkách volů ranými Číňany. Potom Číňané vynalezli papír.
Nejstarší dochovaný papír na světě pochází z hrobky poblíž Sianu v provincii Šen-si. Byl vyroben někdy mezi léty 140 až 87 př. n. l. z roztlučených a oddělených vláken konopí. Ve 2. století n. l. dvorní úředník, který se jmenoval Cai Lun, vyrobil nový druh papíru ze směsi kůry, papírových útržků, pšeničných stébel a dalších přísad. Možná první recyklovaný papír. Byl to také první moderní papír – docela levný, lehký, pevný a vhodný pro tahy štětce. Papír se dostal v 7. století do Indie a o sto let později do islámských zemí. Výroba papíru přišla do Evropy až ve 13. století, kdy ji převzali Italové.
Za první zcela tištěnou knihu (svitek) je považována Buddhistická diamantová sútra, dokončená v roce 868 n. l. Velmi rozšířené byly i tisky obyčejných knih. Kalendáře a horoskopy byly tehdy tak populární, jako jsou dnes.
Nejoblíbenějším způsobem rozšiřování konfuciánských textů nebo buddhistických súter byl otisk z kamenných tabulek. Mezi roky 1041 a 1048 Pi Šeng vynalezl knihtisk. Vyryl jednotlivé znaky do kousků jemné hlíny, které pomalu zapékal tak dlouho, až výrazně ztvrdly. Pak vložil znaky do kovového rámu a přilepil je směsí pryskyřice, vosku a papíru. Takto připravená deska mohla vytisknout stovky nebo tisíce listů papíru. Každý znak byl vyměnitelný a mohl se znovu použít.
Johannes Gutenberg proslavil knihtisk asi nejvíce, vytiskl svou slavnou bibli za použití knihtisku v roce 1456.
Pohádková literatura
Počátky literatury pro děti a mládež své kořeny má v lidové slovesnosti. Literatura pro děti se v českém prostředí objevuje poprvé ve 14. století. Nejvýraznějším tvůrcem je Tomáš Štítný ze Štítného. Do 18. století se dětská literatura omezovala na osamělé počiny jednotlivých nepočetných tvůrců. První rozsáhlejší a systematické kořeny vedou k Ch. Perraultovi.
Mnohé se změnilo až zavedením povinné školní docházky, která si vyžádala vznik učebnic, encyklopedií pro děti a vydávání mravoučných příběhů. Mezi autory evropských sbírek pohádek 19. století bezesporu patří J. A W. Grimmové, H.CH.Andersen, K. J. Erben, B. Němcová.
Počátky české dětské literatury pro děti
Jan Amos Komenský vytváří 1. obrazovou publikaci pro děti – Orbis pictus (Svět v obraze). Jde o několikajazyčný (česko-německo-latinský) obrazový slovník. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že se snaží oslovit děti formou, která odpovídá jejich možnostem, což bylo v tehdejší době velmi neobvyklé
Současně a intenzivněji působila na děti lidová slovesnost, která se stala východiskem dalších snah v literatuře pro děti (B. Němcová, K. J. Erben). Potřeba dětské literatury rostla s rozvojem školství. V tvorbě především J. V. Sládka, K. V. Raise, A. Jiráska, K. Světlé, E. Krásnohorské nacházíme počátky české literární tradice. Ve vývoji teoretických názorů na dětskou literaturu, následujících po folkloristickém pojetí, nalezneme především didaktické pojetí dětské knihy.
Ve 20. letech 20. století přináší umělecké hodnoty do dětské literatury např. K. Čapek, J. Čapek, K. Poláček, M. Majerová, V. Vančura, K. Poláček, J. Lada, O. Sekora, J. V. Pleva aj. V okupačních letech se objevuje nový přístup k pohádce. Pohádku v literatuře 1. pol. 20. stol. z pozice sběratelské tradice pohádek folklorního typu zastupují zejména V. Tille,Říha, J.Š. Baar, J.Š. Kubín.
Osvobození otevřelo cestu tvůrčí intenzitě, která mohla stavět na uměleckém potenciálu autorů. M. Majerové, B. Říhy (próza pro nejmenší), J. V. Plevy ad. Vzrůstal autorský zájem o pohádku. S novou situací se lépe vyrovnávala poezie, např. sbírky J. Seiferta a dalších. K novému rozmachu poezie dochází až na sklonku sedmdesátých let (M. Lukešová aj.), tvorbu především pro menší děti zastupuje V. Čtvrtek. Mezi další známější autory pohádek patří Fr. Hrubín, J. Kainar, J. Drda, J. Werich, J. Trnka, V. Nezval, F. Nepil, H. Doskočilová. F. Nepil a mnoho dalších. Zárukou kvality moderní pohádky v 90. letech je M. Macourek.
