O kohoutkovi a psíčkovi

Žil stařeček se stařenkou a žili ve velké bídě. Měli kohoutka a psíčka.

Ale ani těm neměli co dát.

A tak psíček pravil kohoutkovi: „Víš co, bratře kohoutku? Utečeme do lesa! Máme zde bídné živobytí.“ „Utečeme,“ povídá kohoutek, „hůře nám nebude.“ Šli tedy, kam je oči vedly.

Chodili celý den cestičkou v polích. Našli tu zrníčko, tam zrníčko, v potůčku se napili a tak jim nic nechybělo.

Prochodili celý den. Ale pak se smrákalo byl čas vyhledat si nocleh. Kohoutek a psíček sešli s cesty do lesa a vyhlédli si velký, dutý strom. Kohoutek si vyletěl na větev, psíček zalezl do dutiny a usnuli.

Ráno, sotva se rozednívalo, kohoutek zakokrhal – kukurykú! Uslyšela to liška. Zachtělo se jí pochutnat si na kohoutím mase. Přišla pod strom a vychvalovala kohoutka.

„Ejhle, kohoutek, ano, kohoutek! Takového ptáčka jsem jakživa neviděla. Peříčko krásné, hřebínek jaký červený, hlásek, jaký jasný! Sleť ke mně, švarný šohajíčku!“

Kohoutek se zavrtěl na větvi a zeptal se: „A proč bych měl slétnout k tobě dolů? Vidíš mě i tak dobře.“ Ale liška hned zase sladce promluvila: „Půjdeme ke mně na hostinu. U mne jsou dnes hody a pro tebe mnoho hrášku přichystáno.“

A zatím dole, v dutině stromu vykukoval psíček a pozorně poslouchal, co si liška s kohoutkem povídá. „Dobře,“ pravil kohoutek lišce, jenže já nemohu jít sám. Se mnou je kamarád.“ „Hle, jaké štěstí,“ pomyslila si liška. „Místo jednoho kohoutka budou dva.“ „Kde že je tvůj kamarád?“ tázala se. „I jeho pozvu na hostinu.“ „Tam v dutině stromu nocuje,“ odvětil kohoutek.

Liška se přihnala k dutině a psíček ji za čumák chňap!...Dali se do sebe – a bylo po lišce.

O kohoutkovi a psíčkovi

Výrobce

DiarMU

Délka

Autor

Boukal V.

Napsal

Janíčková A.

Označení

B0280

Koupit

O kohoutkovi a psíčkovi

Podobné pohádky

Tři zlaté vlasy Děda Vševěda

Petr a drak

Strach má velké oči

O zlaté včele