Jednou poslal čert cikána do lese pro roští. Cikán šel; v lese ho však přepadl déšť, cikán všecek promokl, záblo ho a roští nabrat nedokázal.
A zase měl nápad: nadřel se stromů lýko, šel kolem lesa a svazoval lýkem strom ke stromu.
Čert čekal, a když se nemohl cikána dočkat, šel za ním: „Co to děláš, pošetilče?“ „Chci ti přinést dříví, svazuju do otýpky celý les, abych se nemusil nosit s chamradím.“ Čert viděl, že s cikánem nic nepořídí; nabral roští a šel domů.
Potom se šel poradit k starému čertovi. „Nevím, co si mám s cikánem počít; jsme dost silní a chytří, ale on je ještě silnější a chytřejší; nezbývá, než abych ho zabil.“ „Dobře,“ řekl starý čert; „až bude spát, zabij ho, aby snad neošidil ještě někoho z našinců.“
Čert přišel domů a šel spát. Cikán jako by něco tušil; svůj kožich položil na lavici, kde obyčejně spával, a sám si vlezl do kouta pod lavici.
Čert myslil, že cikán už tvrdě spí; vzal železnou palici a uhodil do kožichu, až se to rozlehlo. Myslil, že je po cikánovi. „Och!“ povzdychl si cikán. „Copak je?“ „E- štípla mě blecha!“
Čert šel opět k starému na poradu. „Jak ho mám zabít,“ povídá, „dal jsem mu palicí a on řekl, že ho štípla blecha.“ „Tak mu raději zaplať,“ řekl starý, „ať si jde jinam do světa hledat službu.“
Cikán vzal od čerta pytlík s dukáty a šel. Ale čertovi bylo potom peněz líto a opět se radil se starým. „Běž za cikánem a řekni, kdo silněji dupne nohou o kámen, toho ty peníze budou,“ řekl starý.
Čert běžel za cikánem: „Hej, počkej, cikáně! Něco ti řeknu!“ „A co chceš, lotře?“ „Budem spolu dupat; kdo silněji dupne nohou o kámen, toho ty peníze budou.“ „Tak dupni,“ řekl cikán.
Čert dupl jednou, dupl podruhé a tak, až v uších zalehlo. Cikán zatím nalil pod kámen vodu a povídá: „Co je to, ty hlupáku! Já dupnu o suchý kámen a vystříkne voda.“ Dupl — a cák! Opravdu voda vystříkla.
Čert šel opět na radu; starý mu řekl: „Běž za cikánem; kdo z vás výš vyhodí palici, toho ty peníze budou.“
Cikán zatím ušel několik mil. „Hej, počkej, cikáně!“ křičel čert. „A co chceš, padouchu?“ „Kdo z nás výš vyhodí palici, toho ty peníze budou.“ „No tak dobře, budem házet; beztak mám na nebesích dva bratry, oba jsou kováři, palice se jim hodí na kladivo nebo na kleště.“
Čert vyhodil, že sotva bylo co vidět. Cikán vzal palici za konec, stěží ji pozvedl a volá: „Hej, bratři! Nastavte ruce!“
„Počkej, neházej, škoda palice,“ popadl ho čert za ruku. — A zase šel za starým. „Běž za cikánem a řekni, kdo rychleji poběhne,“ poradil starý.
Čert zase cikána dohonil. „Víš co,“ řekl cikán, „já se s tebou nebudu honit; mám ale maličkého synáčka Jácu, jsou mu teprve tři dny, jestli toho dohoníš, budeš se měřit se mnou.“
V brázdě zahlédl cikán zajíce: „Vidíš ho? To je můj maličký Jáca. Jáco, utíkej!“ Zajíc vyskočil a běhal po poli sem tam, jen se za ním prášilo. „Neběží pořádně,“ povídá čert. „V mé rodině ještě nikdo pořádně neběžel,“ odpověděl cikán, „kudy vidí, tudy běží.“
Potom starý čert poradil, aby spolu zápasili. „E,“ povídá cikán, „co bych já s tebou zápasil; mám však otce, je tak starý, že mu už sedm let nosím do díry jíst;, když toho přemůžeš, popadnem se spolu.“ Věděl o medvědu a vedl čerta k jeho díře. „Jdi tam,“ povídá, „vzbuď ho a popadni se s ním.“
Čert tam vlezl a řekl: „Vstávej, vousáči! Budeme spolu zápasit!“ A medvěd se do něho pustil, pořádně ho poškrábal a pak ho z díry vyhodil.
Konečně starý čert poradil: Kdo tak hvízdne, aby ho bylo slyšet na tři míle. Čert hvízdl, až to zaznělo i zašumělo. A cikán řekl: „Co je to! Když já hvízdnu, oslepneš a ohluchneš — zavaž si oči i uši.“ Čert si je zavázal. Cikán vzal palici, kterou se štípe dříví, a dvakrát uhodil čerta za uši.
Oj, počkej! Oj, nehvízdej, zabiješ mě!“ křičel čert. „Bodejť tě s tvými penězi zadávila nehoda! jdi si, jdi!“ — A tak byl konec.
y
