y
Červená Karkulka
Dnes vám, milé děti, budeme vyprávět pohádku o děvčátku, které se jmenovalo Červená Karkulka. To zvláštní jméno nedostalo děvčátko hned, jak přišlo na svět. Dostalo jedno z těch jmen, která jsou uvedena v kalendáři. Ale když trošku vyrostlo ze všech čepiček, které mělo, nejraději nosilo červenou a proto ho všichni lidé nazývali jen a jen Červená Karkulka.
Červená Karkulka bydlela se svými rodiči v domečku pod lesem. Vzduch tam byl lahodný, ptáčci vyzpěvovali od časného rána až do pozdního večera a všude, na každém kroku tam rostly pestrobarevné květiny.
Jednoho dne napekla maminka Červené Karkulky hromadu koláčů. Vybrala z nich ty nejpěknější a naložila je do košíku. - Doneseš je, Červená Karkulko, naší babičce, - řekla maminka své dcerce, - trefíš k ní už sama? - Trefím, maminko. Půjdu rovnou přes les. Na druhé straně lesa má domeček naše babička.
Červená Karkulka byla velmi pyšná, že jí maminka svěřila tak důležitý úkol. Vesele poskakujíc vkročila do lesa. Vítali ji tam ptáci i motýli. Jedni i druzí vyzvídali, kam Červená Karkulka jde. - K babičce! - odpovídala jim Červená Karkulka, maminka jí posílá všelijaké dobroty! - Natrhej jí kytičku květin, zabzučela Červené Karkulce do ouška včelka. - Děkuji, včeličko, že jsi mi to připomněla! Natrhám! Za chviličku už měla Červená Karkulka krásnou kytičku květů a vesele poskakujíc hned na jedné, hned na druhé noze, šla dál.
- Hú! - zahučel najednou vlk a postavil se Červené Karkulce do cesty. - Kampak jdeš, děvčátko, kam? - K babičce! A uhni mi z cesty! - Vezmi mě s sebou! Já mám babičky rád! - Ale moje babička nemá ráda vlky! Má ráda dobré lidi a hlavně ty, co umí pěkně zpívat. - No dobře! - zavrčel naoko uraženě vlk a ztratil se.
Daleko však nešel. Zalezl do nejbližšího křoví a tam se vám přestrojil za zpěváka s kytarou.
Vlk potom dohonil Červenou Karkulku a znovu se jí ptal, kam jde. - K babičce, odpověděla mu Červená Karkulka, protože ho nepoznala. - Řekni mi, kde tvoje babička bydlí, - prosil Červenou Karkulku vlk, - zazpívám ji pod okýnkem. Kdyby Červená Karkulka tušila, že opět rozmlouvá s vlkem, nebyla by mu prozradila, kde její babička bydlí. Ale myslela si, že je to skutečný zpěvák, a proto mu řekla, kudy se nejkratší cestou k babičce dostane. Vlk jí poděkoval a uháněl přes les. - Počkám na tebe u babičky! - zavolal na Červenou Karkulku a ztratil se mezi stromy.
Vlk doběhl k babiččinu domečku, postavil se pod okénko a začal hrát a zpívat, až se hora třásla. Babička vykoukla z okénka a zeptala se ho: - A nemáš hlad, zpěváčku? - Ba, že mám! - odpověděl vlk a hned vběhl do domečku.
- Ale mám jen špenátovou polévku, - řekla babička a položila talíř s polévkou na stůl. - Po polévce bude i maso, - zavrčel vlk pod fousy a srkal polévku. - Nejlepší je bydlení pod lesem, - řekla mu babička, která už dobře neslyšela.
- No a teď můžeš zase zpívat a hrát, - řekla babička vlkovi, když dojedl polévku. - Zpívat?! Cha-chá! - zachechtal se vlk. - Já tě teď, babičko sním! - Vlk vyskočil, otevřel hubu a zhltl babičku i papučemi. Pak se přestrojil za babičku a lehl si do postele.
- Babičko, babičko! Donesla jsem ti všelijaké dobroty! - volala Červená Karkulka, když docupitala k domečku babičky.
Červená Karkulka vejde dovnitř a vidí babičku v posteli. - Jsi nemocná, babičko? - zeptala se a přistoupila blíž k posteli. - Uhm, - odpověděl vlk. - Babičko, proč jsi dnes tak divná? Proč máš tak veliké zuby? - Na to, - odpověděl vlk, - abych tě mohl sežrat! A vzápětí zhltl vlk i Červenou Karkulku i s košíčkem a květinkami.
Vlk měl teď tak plné břicho, že se ani pohnout nemohl. Zůstal ležet v posteli, kde brzy usnul.
Jde přes les hajný a slyší, že se z domečku babičky ozývá jakési divné chrápání. - Vždyť ta babka tak dlouho nespává, - dumal hajný, - a od jejího chrápání by domeček jistě neposkakoval. Nahlédnu dovnitř, co se tam děje...
- Starý známý, - zašeptal pro sebe hajný, - když zahlédl v posteli spícího vlka. - A kde je babka? A kde je její vnučka Červená Karkulka? - Tady jsme! - ozvaly se obě najednou, - ve vlkově břichu!
Hajný otevřel vlkovo břicho nožem na konzervy a vypustil Červenou Karkulku a její babičku na čerstvý vzduch. Vlk chrápal dál, nevzbudil se ani tehdy, když mu hajný břicho zašíval.
- Je po něm? - zeptala se hajného babička, když ho vyprovodila na kraj lesa. - Asi ne! - odpověděl hajný, - Ještě stále chrápe. Probudí se v zoologické zahradě, kam ho hned zanesu!
