y
O krásné Violce
Burka byla mocná a zlá Čarodějnice, která měla veliké bohatství. Ale krásu a mládí nemohla za nic na světě koupit.
Chtěla k sobě do služby aspoň mladého myslivce, ale ten o Burce, jejím zámku a pokladech nechtěl slyšet. Oženil se s mladou ženou a přivedl si ji do hájovny. Po roce se jím narodila dceruška Violka.
Šťastná maminka vozila děťátko do sadu. Všecko tam kvetlo, ptáci vesele zpívali a obloha byla modrá jako jezero. Matka položila dcerušku pod kvetoucí jabloň a pohlédla k muži, který právě přicházel.
Vzal svoji ženu za ruku, pohlédl jí pěkně do tváře a potom se sklonil k dítěti. V tom okamžiku se zvedla vichřice a pokryla zemi neproniknutelnou mlhou. Když se mlha rozestoupila, leželo, děťátko pod stromem samo. To proto, že Burka proměnila matku ve slavíka a otce v orla.
Tu se však objevila v sadu dívka, vzala malou Violku do náruče a odnesla ji do chaloupky. Orel a slavík je cestou doprovázeli. Dívka potom pečovala o Violku tak dlouho, dokud dítě nedorostlo. Orel střežil chaloupku a slavík zpíval na okně.
Čarodějnice Burka se o ně nezajímala. Podařilo se jí sehnat do služby chudého chlapce, který se měl u Burky dobře a rád na zámku sloužil. Jmenoval se Mladoň a měl všecko, po čem zatoužil, ale dobré srdce a šlechetnost si zachoval.
Jednou se procházel Mladoň lesem a zašel až k veliké louce. Za tou loukou se prostíral modrozelený rybník a na něm v rákosí se kolébala loďka. Mladoň sedl do loďky a nechal se vlnami zanést na druhý břeh.
Vystoupil na pevnou zem a šel, až přišel k chaloupce, která stála uprostřed kvetoucího sadu. Před chaloupkou seděla Violka a pletla. Nad její hlavou kroužil orel a na stromě zpíval slavík.
Violka se Mladoňovi zalíbila. Dali se spolu do řeči Violka vyprávěla Mladoňovi o sobě, on zase o tom, co dělá a kde žije. Dozvěděl se také, kdo je zaklet ve slavíka a kdo v orla. Když se s Violkou loučili, slíbili si, že se zase uvidí.
Za několik dní si vyšla Violka na procházku. Myslila, že by bylo pěkné, kdyby spatřila Mladoně. Ve vzpomínkách zašla až k zámku, kde bydlela čarodějka Burka s Mladoněm. Jakmile Mladoň Violku spatřil, rozběhl se k ní.
Burka z okna všecko pozorovala. Mávla zlostně rukou a ovzduší se zahalilo mlhou. Když mlha opadla, Čněla před Mladoněm do nesmírné výšky skála.
Na vrcholku té skály viděl Mladoň růži a nad ni orla a slavíka. „Kéž bych je mohl vysvobodit,“ řekl Mladoň. Ale nářkem ještě nikdo nic na světě nevykonal a také ne Mladoň.
Letěly kolem něho dvě vlaštovičky. A ta jedna té druhé právě nad Mladoňovou hlavou vyprávěla, kdo je orel, slavík a růže. Když se druhá vlaštovka ptala, možno-li je z očarování vysvobodit, první přikývla a řekla, jak by se dali vysvobodit.
Mladoň to slyšel a jednal. Vstoupil do Burčiny komnaty a uviděl na čaroděj čině ruce omotaného hada. „Co zde pohledáváš?“ osopila se na Mladoně Burka. Mladoň však nemeškal, vytáhl z kapsy dýku a hada probodl.
V tom okamžiku čarodějčina moc oslábla. Burka se pokusila utvořit zase mlhu, ale nepodařilo se jí to. Chtěla Mladoně uvěznit, ale neměla sil.
Mladoň hleděl na čarodějnici pln opovržení. Burka se pokusila povstat, ale zatočila se jí hlava a padla na zem mrtva. Bez hada její život nic neznamenal.
Teď musel Mladoň udělat ještě to poslední, co od vlaštovky slyšel. Uchopil mrtvého hada, běžel s ním k rybníku a hodil ho do vody.
V tom okamžiku začal rákos na břehu rybníka růst. Rostl tak vysoko, až se dotkl skály. Tu se začala stébla splétat a rákos ještě rostl, až se dotkl vrcholku skály, na níž rostla růže.
V tom okamžiku se žebřík z rákosu proměnil ve zlatý žebřík. Jeho třpyt byl tak silný, že si Mladoň musel na chvíli zakrýt oči. Potom si však na zlatý třpyt zvykl a šplhal po žebříku na skálu.
Zatím co lezl na skálu, voda v rybníce se začala čeřit a stříkat v maličkých kapkách stále výš. Když dostříkla na vrcholek skály, proměnil se orel v mladého muže, slavík v jeho ženu a růže ve Violku.
Mladoň hned Violku nepoznal. Měla na každém líčku růžový plátek. Teprve když oba plátky Mladoň sejmul, poznal, že krásná panna je Violka.
Vzal jí za ruce a políbil ji na tvář. Sotva to učinil, nebylo po zlatém žebříku památky a také hora zmizela. Všichni čtyři stáli u rybníka, který byl takový jako na začátku.
Potom usedli do loďky a Mladoň vesloval na druhý břeh. Tam stál Burčin zámek prázdný, zbaven vlády zlé čarodějnice. Připadl se vším bohatstvím Mladoňovi, který uvedl na zámek svou nastávající manželku.
Potom se v zámku odbývala svatba. Violčiny rodiče na ni pozvali všechny chudé lidi z vesnice. Po svatbě zůstali se šťastnou Violkou a Mladoněm na zámku až do smrti.
