„Pusť mě, stařečku, do moře,“ prosí zlatá rybka lidským hlasem. Dostaneš za to vše, co si jen budeš přát.“
Stařeček se podivil a ulekl, třiatřicet roků lovil ryby a ještě neslyšel rybu hovořit. Pustil zlatou rybku a výkupné od ní nežádal. „Sbohem, zlatá rybko, plav si dál v širém moři,“ řekl jí laskavě.
Vrátil se k stařence a vyprávěl jí o tom zázraku. „Hlupáku!“ kárala ho stařenka, „proč jsi výkupné od rybky nežádal? Měl jsi chtít aspoň necky, naše už jsou celé rozeschlé.“
Stařeček se vrátil k modrému moři a volal zlatou rybku. Moře se zlehka čeřilo. Zlatá rybka připlavala a zaptala se: „Co potřebuješ, stařečku?“ - „Slituj se, vznešená rybko,“ poklonil se jí stařeček, „stařenka mně hubovala, potřebuje nové necky, naše už jsou celé rozeschlé.“ „Nestarej se, řekla zlatá rybka, „jdi domů, budete mít nové necky.“
Stařeček se vrátil domů a vidí: stařenka má nové necky, ale laje mu ještě víc: „Hlupáku, jenom necky sis vyprosil? Vrať se ke zlaté rybce, pokloň se jí a vypros si dům!“
Stařeček šel a volat zlatou rybku. Modré moře se zakalilo. Zlatá rybka připlavala a zeptala se: „Co potřebuješ, stařečku?“ Poklonil se jí: „Slituj se, vznešená rybko! Moje hubatá babka mně vynadala ještě víc – chce mít dům!“ - „Netrap se, odvětila zlatá rybka, jdi domů, máte nový dům.“
Rybář jde a namísto hliněné chaloupky vidí dům s dubovými vraty. Stařenka sedí pod okénkem a hned se na muže osopí: „Hlupáku, jenom dům jsi vyprosil! Vrať se a pokloň se rybce: nechci být hloupou vesničankou, chci být šlechtičnou!“
Stařeček šel k moři a volal zlatou rybku. Modré moře se nepokojně vlnilo. Zlatá rybka připlavala a zeptala se: „Co potřebuješ, stařečku?“ Poklonil se jí: „Slituj se, vznešená rybko! Babka se hněvá a nedá pokoj. Už nechce být vesničankou, chce být šlechtičnou.“ - „Netrap se a jdi,“ řekla zlatá rybka.
Stařeček se vrací domů a vidí vysoký zámek Stařena v přepychovém sobolím kožichu, v červených střevících a se zlatými prsteny na rukách stojí na schodech a bije horlivé služebníky. „Klaním se ti, vzácná paní,“ povídá stařeček. „Nu, teď má tvoje dušička klid.“ Babka ho okřikla a poslala ho sloužit do maštale.
Přešel týden, přešel druhý a stařena vyvádí ještě víc. Zase posílá stařečka k rybce: „Nechci být šlechtičnou, chci být carevnou.“ Stařeček se ulekl: „Neumíš se chovat ani jednat jako carevna, budeš celému carství jen k posměchu.“
Stařena ho uhodila do obličeje: „Jak se opovažuješ, mužiku, mně, šlechtičně, odmlouvat? Vrať se k moři! Jak nepůjdeš podobrém, odvedu tě násilím.“
Stařeček se ubíral k moři a volal zlatou rybku. Modré moře zčernalo. Zlatá rybka připlula a ptala se: „Co potřebuješ, stařečku?“ „Slituj se, zlatá rybko,“ klaní se stařeček. - „Moje babka zase vyvádí, chce být carevnou.“ - „Nestarej se a jdi,“ řekla zlatá rybka, „stařena bude carevnou.“
Stařík se vrací k babce. Co to? Před ním jsou vysoké carské paláce, jeho babka-carevna sedí za stolem, popíjí zámořská vína, pochutnává si na vzácném medovníku, a bohatýři a dvořané jí posluhují. Okolo stojí hroziví bojaři se sekerami na ramenou.
Stařeček se polekaně klaní až k zemi. „Hluboce se ti klaním, mocná carevno! Nu, už má tvá dušička klid?“ Ani se na něho nepodívala a nařídila vyhnat ho.
Bojaři a dvořané mu vyhrožovali a stráže ho hnaly ze dveří, div ho nepotloukli. Lidé se mu smáli: „Je ti to třeba, starý neotesanče! Dostal jsi na pamětnou.“
Minul týden, minul druhý, a babka se vzteká ještě víc. Přikáže dvořanům, aby stařečka vyhledali. Přivedli ho a ona mu rozkazuje: „Jdi, pokloň se rybce! Nechci být carevnou, chci být mořskou vládkyní, chci žít v oceánu a zlatá rybka ať mi slouží!“
Stařeček se neodvážil odmlouvat, neřekl ani slovo, odešel k modrému moři a volal zlatou rybku. Moře zčernalo od bouře, hrozivé vlny se vzdouvaly a hučely. Zlatá rybka připlula a ptala se: „ Co potřebuješ, stařečku?“ - „Slituj se, vznešená rybko,“ poklonil se jí stařeček. „Co mám udělat s prokletou babou? Už nechce být carevnou, chce být mořskou vládkyní, žít v oceánu a ty prý jí máš sloužit.“
Zlatá rybka neodpověděla, jen mrskla ocasem a zmizela v hlubokém moři.
Dlouho čekal stařeček u moře na odpověď. Nedočkal se a vracel se k babce.
Zas je před ním hliněná chatrč. Na prahu sedí babka a před ní leží rozeschlé necky.