V jednom království žila zlá a pyšná kněžna. Často se tázala kouzelného zrcadla, kdo v celé zemi je nejkrásnější, a to ji odpovědělo /obr.1 / „Tys kněžno nejkrásnější, ale nebude dlouho trvat a Sněhurka tě v kráse doroste.
Kněžna nechala Sněhurku myslivcem do lesa odvésti a tam zabíti. Myslivci bylo Sněhurky líto proto ji nechal v lese samotnou a sám se vrátil na zámek. Zanedlouho se sběhlo několik zvířátek /obr. 2/
které jí slíbili, že ji zavedou k chaloupce, která je hluboko v lese /obr. 3/.
+7
Když Sněhurka přišla dovnitř, byla velmi překvapená. U malého stolečku sedm židliček o sedm postýlek s bílými poduškami, vše zářilo čistotou.
Tuto chaloupku obývalo sedm trpaslíků, kteří dobývali zlato v podzemních jeskyních /obr. 4/.
Sněhurka byla po dlouhé cestě unavena, ulehla do jejich postýlek, kde ji trpaslíci našli spící /obr. 5/.
Trpaslíci měli z ní velkou radost a hned si s nimi musila zatančit /obr. 6/.
Od toho dne starala se o trpaslíky jako maminka a sama též byla spokojena /obr. 7/. Po delším čase ptala se kněžna svého zrcadla, kdo je v celé zemi nejkrásnější, a to jí odpovědělo. Zde jsi nejkrásnější ty, ale Sněhurka u sedmi trpaslíků je ještě hezčí. To kněžnu velmi rozzlobilo a chystala pomstu.
Kouzelnou mocí se proměnila ve stařenu a krásné jablko otrávila. /obr. 8/ a za Sněhurkou se vydala.
Poněvadž stařeně důvěřovala do jablka s chutí se zakousla /obr.9/. V malé chvíli skácela se k zemi.
Vrátivší se trpaslíci domů, našli milou Sněhurku již mrtvou.
To bylo žalu a pláče. Ze zlata rakev ji udělali, křišťálovým poklopem přikryli /obr. 10/.
Třetího dne odnášeli trpaslíci milovanou Sněhurku uložiti do jeskyně. Proti nim uháněl princ na bílém koni, trpaslíci překvapeně vzhlédli a dva z nich klopýtli, čímž rakví prudce trhli.
V tom okamžiku Sněhurce otrávené jablko z krku vypadlo a vzhlédla udiveně kol sebe.
Velký žal se proměnil v nesmírnou radost. Princ udiven její krásou, prosil trpaslíky, by ji směl odvésti a za ženu vzíti.
Ti ač neradi prosbu princi splnili, pro štěstí své milované Sněhurky /obr. 11/