y
Ubrousku, prostři se!
Byl jeden švec a tak byl chudobný, že mu děti často plakávaly hladem. Pracoval od tmy do tmy, ale peníze mu pořád nestačily.
A tak se nakonec, že ševcoviny nechá a půjde do světa hledat nějakou práci.
Prochodil celý den, prochodil druhý. Třetího dne uviděl starého pastýře, který pásl stádo ovcí. Švec byl hladov, poprosil o kousek chleba a vypravoval, jaké má neštěstí. Pastýř jej politoval, dal mu pěkného beránka a povídal: „Až ti bude zle, řekni: Beránku, otřes se! Pak uvidíš!“
Švec poděkoval, vzal beránka a jak jen kousek odešel, řekl: „Beránku, otřes se!“ Beránek se otřásl a v tom okamžiku sypaly se mu z kožíšku dukáty. Milý švec radostí jen vyskakoval, že už bude po bídě.
Cestou domů zašel do jakési hospody na nocleh. Najedl se a když měl zaplatit, šel do svého pokojíku a hned měl peněž víc, než potřeboval. Ale hostinský byl ničema. Díval se klíčovou dírkou, co švec v pokoji dělá.
V noci mu beránka ukradl a podstrčil mu jiného. Ubohý švec přišel domů, pochlubil se ženě a dětem, jakého má čarovného beránka, ale zklamal se náramně. Z berana ani jediný zlaťák nevypadl.
Dokud měli v chalupě ještě nějaký groš, nebylo zle. Ale když projedli všechno, nezbylo, než pustit se zase do světa. Šel, šel, až došel k starému ovčákovi. Stařeček se zase slitoval. Dal ševci ubrus a řekl mu: „Až budeš mít hlad, řekni jenom: Ubrousku, prostři se!“ Švec poděkoval a hned za dědinou čarovný ubrousek vyzkoušel. Ubrousek byl plný nejlepších jídel.
Pak se stavil zase ve známé hospodě na nocleh. Večeři nechtěl. Šel do svého pokoje a zavolal: „Ubrousku, prostři se!“ Ale zlý hostinský zase nakukoval do pokoje a v noci vyměnil svému hostu čarodějný ubrousek za podobný, ale docela obyčejný.
Tak švec zase špatně pochodil a musel se vypravit po třetí do světa. Tentokrát mu dědoušek řekl: „Tady máš pytel. Vezmi si jej na cestu domů! Ale nikdy neříkej: Klacku, z pytle ven! nebo bude zle.“ Švec cestou opět zůstal v na noc v zlodějské hospodě. Bál se, aby mu někdo pytel zase neukradl a dal jej proto hostinskému. „Schovejte mi ten pytel do rána u sebe! Ale pamatujte, že před ním nesmíte říci: Klacku, z pytle ven!“ Hostinský se těšil, že zase něco vzácného ukradne, a jak jen švec zavřel dveře, zavolal: „Klacku, z pytle ven!“ Ale v té chvíli vyskočil z pytle tlustý, sukovitý klacek a začal bušit do hostinského hlava nehlava.
Dareba teď křičel, naříkal a prosil, až přiběhl švec. Když hostinský slíbil, že vrátí, co ukradl, zavolal švec: „Klacku, dost!“ – a v tom okamžení klacek poslušně skočil zase do pytle. Potom si švec vzal svého čarovného beránka i kouzelný ubrousek a spokojeně kráčel domů. Bylo po bídě a po starostech.
