y
Kouzelná lampa
Před dávnými a dávnými časy žil v daleké zemi chlapec Aládín. Jeho maminka byla chudá vdova a tak často měli nouzi a hlad. Jednoho dne se u nich objevil neznámý cizinec. Řekl, že je bratr jejich zemřelého tatínka, dlouhá léta prý žil v cizině a teď přichází, aby se o ně postaral. A hned jim daroval hrst zlaťáků. To víte, jakou z toho měli Aládín a jeho maminka radost!
K večeru vyzval strýc chlapce, aby s ním šel na procházku. Šli a šli až přišli do čarokrásných zahrad, kam Aládín ještě nikdy nevkročil. To bylo květin, barev a vůní...! Až se omámenému chlapci hlava zatočila...
Když se zase vzpamatoval, byla hluboká noc a kolkolem neznámá pustina. A co to? - Strýc stojí nad plápolajícím ohněm a mumlá divná strašidelná zaříkávadla... Protože – nastoje – není to žádný strýc, ale zlý čaroděj z temné Afriky! A za Aládínova strýce se vydával jen proto, aby mu chlapec dopomohl k tajemnému pokladu. Vtom se ozvala hromová rána...!
A hle: Skála u jejich nohou se rozestoupila, kamenná deska se otočila a odkryla vchod do tajemných hlubin země... Čaroděj pak poručil vyděšenému chlapci, nechť sestoupí do podzemí, projde třemi síněmi a přinese mu bez meškání lampu, která visí ve čtvrté síni. Na cestu dal Aládínovi kouzelný prsten, který prý pomůže v každé nesnázi.
Sestoupil chlapec do tajemných hlubin a co vidí? - síně plné drahocenných lamp z ryzího zlata a drahokamů, že z jejich třpytu až zrak přechází...! Jen v poslední síni vidí jedna docela obyčejná chudičká lampa. Úžaslý Aládín docela zapomněl na strýcův rozkaz a přeslechl i čarodějovo volání...
Když se chtěl konečně s lampou vrátit, běda – vchod byl uzavřen těžkou deskou! To rozhněvaný čaroděj se mu pomstil a s nepořízenou se vrátil do Afriky. Marně chudák Aládínek plakal a naříkal úzkostí... Ale jak tak prosil a ruce spínal, pootočil nevědomky kouzelným prstenem... A v tu chvíli – kde se vzal tu se vzal – stojí před ním duch prstenu a ptá se jaké má přání. Chlapec jen vyděšeně zašeptal, že chce domů, k mamince!
Sotva to dořekl, stalo se. Aládín odhodil lampu do kouta a honem vyprávěl o všem, co zažil. Matka mezitím zvedla lampu a začala ji cípem šatu čistit. V tom okamžiku se objevil duch lampy tak obrovitý, že se sotva vešel do jejich nuzné světničky, a čekal na rozkazy. Maminka leknutím oněměla, ale Aládín hned poručil, aby jim přinesl dobrou večeři. A už tu bylo dobrot... A tak nastaly Aládínovi a jeho matce lepší časy.
Den za dnem plynul čas a z Aládína vyrostl krásný jinoch. Když se tak jednou toulal kolem královského sídla a tajně nahlédl do palácových zahrad, spatřil tam princeznu na celém světě nejkrásnější. Od toho okamžiku jako by jinoch o rozum přišel – zatoužil se stát jejím manželem.
Bez meškání zavolal ducha a poručil mu, aby přinesl dar, hodný dcery královské. A již tu bylo čtyřicet otrokyň nesoucích mísy, vrchovatě naplněné drahokamy. Aládín poslal s nimi matku ke králi se žádostí, aby mu dal princeznu za ženu. Král pohnut skvělým darem pozval Aladína k sobě.
Aládín oděn v nádherný šat se vydal v bohatém průvodu do paláce. Princezně se zalíbil na první pohled – i sama prosila otce, aby se za toho neznámého vznešeného jinocha směla provdat. A tak byla svatba smluvena na příští den.
Přišlo jitro a s ním nové překvapení: Proti královskému sídlu vyrostl přes noc palác třikrát větší a nádhernější. Postavil ho duch lampy. Sem uvedl Aládín svou čarokrásnou ženu a tajně sem přenesl i kouzelnou lampu. V lásce a ve štěstí jim plynul čas...
Jednoho dne se objevil ve městě potulný prodavač. Podivně si počínal: K údivu všech vyměňoval staré lampy za nové! Tak došel i k paláci Aládína, který byl právě daleko odtud na lovu. Princezna našla v jeho komnatě nepěknou lampu, a tak s ní honem poslala k prodavači otrokyni, aby ji vyměnila za novou. Netušila, jaké tím způsobí neštěstí – nevěděla o kouzlu, které se v lampě skrývá. Zato to dobře věděl čaroděj, který sem přišel přestrojen za potulného prodavače jen proto, aby se kouzelné lampy zmocnil.
Sotva nadešla půlnoc, duch lampy na jeho rozkaz uchopil Aládínův zámek do obrovitých paží a přenesl jej daleko odtud do nitra Afriky. Když se Aládín dověděl o zkáze, která postihla jeho domov, poznal hned, že je to pomsta čarodějova. Otočil prstenem a jeho kouzlem se octl opět ve svém paláci, který nyní stál uprostřed čarodějovy říše.
Jaj se zaradoval nebohá uvězněná princezna, když se znenadání objevil v její komnatě milovaný manžel! A hned vymyslili plán, jak zneškodnit čaroděje a zmocnit se opět lampy.
Princezna přijala pozvání, aby s čarodějem povečeřela. Okouzlen její krásou, zapomněl na celý svět – i na kouzelnou lampu, kterou jinak střežil jako oko v hlavě.
Aládín ukrytý v komnatě toho využil a bleskurychle se zmocnil lampy! A hned poručil duchovi, aby po zásluze potrestal zlého čaroděje – odnesl jej do nejhlubších hlubin země a zavalil horou kamení.
Pak přenesl duch palác zpět do rodného města. To bylo radosti, když se truchlící král setkal zase se ztracenými dětmi! A to byla poslední služba, kterou si Aládín od ducha lampy vyžádal. Nic už mu nechybělo ke štěstí.
A tak kouzelnou lampu i kouzelný prsten hodili do bezedné studny na nádvoří paláce, aby se jich už nikdy nikdo zlý nemohl zmocnit a škodit lidem.
Konec.
