Proč pes honí zajíce

Za dávných dob žil zajíc a pes v dobrém přátelství.

Jednou se vydal zajíc na cestu do města. Protože se mu boty už dávno roztrhaly, šel bos. Trochu se styděl, ale jakáž pomoc? Pustil se rázně na cestu.

Jde, jde, až došel k místu, kde doutnalo ohniště. Usedl na zem a strčil tlapky do teplého popela, aby se trochu zahřál.

Sedí tak milý zajíček, rozhlíží se kolem a najednou vidí, že k němu jde pes. Zajíček se tenkrát psa nelekl. Ale pes byl přepodivný. Oblečen byl pansky. Měl frak, na hlavě cylindr a na nohou zcela nové střevíce.

Zajíc ho přivítal: „Pozdrav Bůh, kamaráde! Kam se ubíráš!“ „Byl jsem v městě a vracím se domů,“ odpověděl pes.“ Nu, krásně ses vystrojil,“ vzdychl zajíc. „Ale nejkrásnější jsou tvoje střevíčky. Kdes je koupil?“ „Tam a tam,“ odpověděl pes. „Opravdu, krásné střevíčky. Koupím si také takové. Jen bych rád věděl, zdali se v nich dobře chodí,“ uvažoval zajíc.

„Výborně,“ povídá dobrák pes. „Nu, zkus to, hleď!“ a hned se ochotně zouval a podával střevíce zajícovi.

Zajíček se honem obul a praví: „Znamenitě. Ani dost málo netlačí! A což, mohu se v nich trochu proběhnout?“ „Ovšem,“ přisvědčuje dobrácký pes.

Zajíček utíkal cestou necestou. Když už byl dosti daleko, zakýval psovi jednou tlapkou na rozloučenou a přidal do běhu co mu síly stačily.

Pes křičí: „Stůj, stůj, darebo... stůj! Aj, aj, aj, - boty daj!“ Ale zajíček spustil slechy až na hřbet a uháněl jako střela přes pole a louky.

A od té doby se hněvá pes na zajíce tak, že se spolu už nikdy nemohou shodnout. Všichni psi si dobře zapamatovali zajíčkův kousek, a jak některého ze zaječího rodu uvidí, hned se pustí za ním a štěkají: „Aj, aj, aj – byty daj!“

Proč pes honí zajíce

Výrobce

DiarMU

Délka

Autor

Boukal V.

Napsal

Janíčková A.

Označení

B0284

Koupit

Proč pes honí zajíce

Podobné pohádky

Vděčná zvířátka

Strach má velké oči

Zaječí beranice

Žába na suchu, Senoseč