y
Kozlíček Nebojsa
Jedna babička měla hezkého kozlíčka. Ten kozlíček se jmenoval Nebojsa.
Jednou zrána odešla babička do lesa a dlouho se nevracela. Už bylo poledne a babička pořád nešla. I sebral se kozlíček a šel babičku hledat. Chodil lesem, až přišel k velké borovici. Pod tou borovicí byla veliká díra. Byla to díra do liščího bytu.
Kozlíček tam vešel a pozdravil: „Dobrý den!“ Ale nikdo mu neodpovídal. Nikdo nebyl doma. Kozlíčka bolely nohy, natáhl se v liščím domě na postel a libuje si: „Ó jé, tady se to pěkně leží.“
Jak se tam povaluje, přijde liška a povídá: „I hleďme, kdopak to tu leží na mé posteli? Jedeš, kozle, ven!“ „Ani mě nenapadne! Zrovna se mi to tak pěkně leží,“ odsek kozlíček. „A to by byl opravdu pěkný pořádek,“ křičí liška. „Kdepak mám metlu?“ „Jen se opovaž,“ praví kozlíček Nebojsa. „ Mám tvrdé růžky, ostré jako nůžky, a já ti, liško, to tvoje bříško rozpářu, šmik, fik!“
Liška vyběhla ven, sedla na kořen a dala se do pláče. Přijde králík a diví se: „Copak je ti, kmotřičko?“ „Ale vlezl mi do bytu kozlíček Nebojsa a nechce ven.“ „Proto pláčeš? Počkej, já ho vyženu!“ „Ó, nevyženeš!“ „To bych se na to podíval,“ řekl králíček. Ale kozlíček Nebojsa odpověděl: „Nepůjdu, nenene!“ „Mám tvrdé růžky, ostré jako nůžky, kdo sem přijde, každého rozpářu, šmik – fik!
Králíček se polekal a utekl. A liška zas do náramného pláče. Přijde veverka a diví se: „Copak je ti, kmotřičko?“ „Ale vlezl mi do bytu kozlíček Nebojsa a nechce ven.“ Proto pláčeš? Počkej, já ho vyženu!“ „Ó, nevyženeš!“ „To bych se na to podívala,“ řekla veverka. A hned volá do díry: „Tady veverka Čiperka. Hybaj , kozle, hybaj ven!“Kozlíček Nebojsa odpověděl: „Nepůjdu, nenene!“ „Mám tvrdé růžky, ostré jako nůžky, kdo sem přijde, každého rozpářu, šmik – fik!
Veverka se polekala a utekla. A liška zas do náramného pláče. Jde lesem babička a diví se: „Copak, lištičko, copak?“ „Ale vlezl mi do bytu kozlíček Nebojsa a nechce ven.“ „Proto pláčeš? Počkej, já ho vyženu!“ „Ó, nevyženeš!“ „To bych se na to podívala. Ale slib mi, že mi neodnese z kurníku ani jednu slepičku.“ „Slibuji, řekla liška.
Babička se přikrčila za borovici a volá tenounkým hláskem: „Haló, které zvíře, je tam v díře?“ „Kozlíček Nebojsa.“ „Tady včelka Bzelka, bzzzzz!“
Jak kozlíček uslyšel bzzz, hned byl a nohou, vyletěl jako šipka a upaloval z lesa. Věděl už jak píchá žihadlo. Babička přijde domů. Jde k chlívku a udělá zase: „bzzz!“ Kozlíček vystrčí hlavu a povídá: „Tak to vy jste mě, babičko, tak polekala? Počkejte, vy jste pěkná. Hněvám se, hněvám!“
Babička se smála a vysypala z nůše zelené lupení. Kozlíček se do něho hned dal a už se na babičku nehněval.
