Malý Jirka byl neposedný kluk. Jednou si chtěl hrát se svým kocourkem Mourkem, ale kocourek spal.
Jirka ho chtěl probudit, začal ho tahat za uši, kocourek se polekal a Jirku škrábl. Jirka začal plakat a maminka mu řekla: „Proč zlobíš kocourka? Ty bys také jistě nechtěl, aby tě někdo tahal za uši.“
Jak maminka odešla z kuchyně, přitočil se Jirka ke kamnům, otevřel dvířka a bác! Kus žhavého uhlí vypadlo na zem. Jirka se lekl, začal křičet a nastoje, co se ještě nestalo! Od uhlíku chytil papír a začal hořet!
+6
Maminka přiběhla, papír uhasila a rozlobila se na Jirku: „I ty kluku neposedný, jestlipak víš, že nám mohl vyhořet celý byt?!“ Jirka se nejdřív divil, ale pak začal křičet: „To jsou ošklivá kamínka! Vyhoď je, maminko, vyhoď je!“
V noci, když všichni usnuli, ozvalo se volání? „Mourku, Mourku!“ To kamínka volala kocourka. Mourek přiběhl a ptal se: „Co chcete, kamínka?“
„Chceme se s tebou poradit, Mourečku,“ řekla kamínka. Jirka je neposlušný chlapec, měli bychom ho trochu potrestat, co říkáš? „Potrestáme,“ řekl Mourek, „vy kamínka přestaňte zítra topit a já se schovám, aby si Jirka nemohl se mnou hrát.“
A opravdu! Druhý den začala kamna kouřit a v kuchyni byla velká zima. Maminka musela dojít pro kamnáře.
Jirka zatím běhal po kuchyni a prosil: „Kamínka, prosím vás, hřejte. Já vím, že jsem byl včera zlý a hloupý, když jsem chtěl, aby vás maminka vyhodila.“ Pak volal kocourka: „Mourečku, pojď ke mně, já už budu na tebe hodný!“ Ale kamínka ani muk a Mourek se také neozval. Konečně maminka přivedla kamnáře.
Kamnář vyčistil komín a Jirka při tom stále říká: „Já už nebudu na kamínka zlý a na Mourečka také ne! A vůbec už nebudu zlobit maminku!“ A kamínka začala za chvíli hořet!
Když se kamínka udobřila, maminka na nich uvařila dobrý oběd, v kuchyni bylo teplo, Jirka hladil kocourka a slíbil mamince, kamínkům i Mourkovi: „Já už budu vždycky hodný, opravdu!“
y
