y
O zázračném koníčkovi
V jednom království panovala mladá královna, která měla za muže krásného a statečného prince. Kdysi odjela z domu a odevzdala princi klíče od dvanácti sklepů. Přitom mu pravila: „Do všech sklepů můžeš vejít, jenom do dvanáctého ne. Kdybys tak přece učinil, zle by se ti vedlo.“
Princ osaměl, chodil zámkem a nakonec si řekl: „Co by v tom dvanáctém sklepě mohlo být?“ Otvíral jeden sklep za druhým, až před tím posledním, dvanáctým, se zastavil. Ale potom otočil klíčem a vstoupil dovnitř. Uprostřed sklepa stál sud, z kterého se ozýval hlas: „Prosím tě, bratře, dej mi sklenici vody, zmírám žízní.“
Princ vzal sklenici vody a vlil ji do sudu. Tu praskla na sudu obruč, ale hned se z něho zase ozvalo: „Prosím tě, bratře, dej mi ještě jednu sklenici vody.“ I nalil princ vodu do sudu po druhé a praskla druhá obruč. Prokrm se ozval prosebný hlas po třetí. Princ nalil i tentokrát sklenici vody do sudu a praskla třetí obruč. V tom se sud rozsypal a zevnitř vyletěl veliký drak a rovnou do zámecké zahrady, kudy se vracela královna z vyjížďky.
Drak mladou královnu lapil a odnesl. Zděšené služebnice přiběhly k princi a oznamovaly mu, co se stalo. Princ naříkal, bědoval, ale nakonec se rozhodl, že půjde svou manželku hledat. I vydal se do světa, chodil křížem krážem, ale po královně a drakovi ani stopy.
Až jednoho dne přišel k neznámému jezeru. Kráčel po břehu a spatřil v kalužině rybku, jak sebou mrská a prosí: „Prosím tě, bratříčku, hoď mě zpět do vody, možná, že se ti za to jednou odměním. Do zástavy si vezmi mou šupinu, a když mě budeš potřebovat, mni ji mezi prsty.“ Princ si vzal šupinu, rybu hodil do vody a šel dále.
Přišel do lesa a uviděl v železech lapenou lišku. Liška začala bědovat: „Prosím tě, bratříčku, vysvoboď mě z želez, možná, že se ti za to jednou odměním. Do zástavy si vem špetku mých chlupů. Až mě budeš potřebovat, mni je mezi prsty.“ Princ si vzal špetku chlupů z liščina kožichu, osvobodil ji a šel dále.
Putoval mezi horami a lesy, když zahlédl v pasti chyceného vlka. Také vlk prosil prince: „Bratříčku, prosím tě, vysvoboď mne. Jednou se ti za to odměním. Vezmi si trochu mé srsti, a když mě budeš potřebovat, rozemni ji na dlani.“ Princ si vzal trochu vlčí srsti, vysvobodil vlka a šel dál.
Šel ještě dlouho, až se potkal se starým člověkem, kterého se zeptal, jestli někde neviděl velikého draka, který unesl královnu. Muž přikývl a pověděl princovi, že drak bydlí v krásném městě, kterému vládne. Princ muži poděkoval a vydal se na další cestu. Za několik dní stanul u drakova království.
Vešel do města, poptal se po zámku a vstoupil dovnitř. Prošel nádherným nádvořím a dostal se i do komnaty, kde drak věznil královnu. Oba se ze svého shledání velmi radovali a potom se uradili, že princ svou ženu z drakova zajetí odvede. Sotva však ze zámku uprchli, vrátil se drak domů a strašlivě se rozzuřil.
Když ho vztek přešel, vstoupil do konírny a ptal se svého nejrychlejšího koně, co má učinit. Kůň mu poradil, aby vsedl do sedla a královnu s princem pronásledoval. Netrvalo dlouho a bystronohý kůň prince s královnou dohnal. Drak mu princeznu vzal, posadil ji na koně a ujížděl zpět k svému zámku.
Tentokrát byla královna chytřejší, a když se vrátila s drakem do zámku, začala mu lichotit a vyptávat se ho, odkud má tak rychlonohého koně. Drak jí pověděl, že od stařeny, která bydlí vysoko v horách a má ještě jednoho rychlejšího koně. Když přišel princ znovu do drakova zámku, královna mu to vypověděla.
Vydal se tedy hned za tou stařenou a ona mu slíbila nejrychlejšího ze svých dvanácti koní, jestliže ji bude tři dny a tři noci sloužit. Princ sloužil poctivě a dostal nejlepšího koně. Sedl na něj, ujížděl k zámku, ale v noci ho přepadl spánek. Seskočil s koně, ulehl pod strom a usnul. Když se ráno princ probudil, kůň nikde, jen ohlávka ležela na zemi.
Vydal se smuten dál, a tu přišel k jezeru. Vzpomněl na rybku, kterou kdysi zachránil, vytáhl z kapsy šupinu a začal ji mnout. I objevila se na hladině rybka a ptala se prince, co zde pohledává. On jí pověděl o ztraceném koni. „Kůň se proměnil v rybku a je zde. Uhoď ohlávkou do vody a hned se ti objeví,“ řekla rybka. Princ tak učinil, a opravdu, kůň stanul na břehu a princ na něj sedl po druhé.
Příští noci se to opakovalo. Princ opět zemdlen usnul a kůň zmizel. Ráno však princ vzpomněl na lišku, kterou osvobodil z želez. Vytáhl z kapsy liščí chlupy a mnul je mezi prsty. Objevila se liška a ptala se, co si princ přeje. Pověděl jí o svých trampotách a liška mu řekla: „Kůň se proměnil v lišku a je mezi námi v doupěti. Hoď ohlávku na zem, hned se ti objeví.“ Opravdu se tak stalo a princ sedl na koně a jel dále.
Třetí noci se kůň ztratil v kopcích a princ si vzpomněl na vlka. Rozhlédl se, rozemnul trochu vlčí srsti a vlk byl tu. „Co se stalo, bratře?“ zeptal se prince. Princ mu to pověděl a vlk jen řekl: „Kůň se proměnil ve vlka a je s námi ve skále. Uhoď ohlávkou o zem, hned se ti objeví.“ A opravdu se tak stalo.
Princ vsedl na koně a přijel do drakova města. Královna se dívala z okna komnaty, a jak prince uviděla, přiběhla k němu. Princ ji vzal do sedla a ujížděli domů. Jak se o tom dozvěděl drak, sedl na svého nejrychlejšího koně a hnal se za nimi. Ale princův kůň byl rychlejší a drak ho nedohnal. Tak byla královna osvobozena a vrátila se zase domů, kde dobře vládla svému lidu.
