y
Kdo je hloupější?
Jeden chalupník tak zchudl, že mu zůstala jen slepice. Poslal ženu, aby ji prodala na trhu.
Žena vzala slepici a šla.
U města potkala sedláka. Křičela na něho: „Strejčku, kupte slepici!“ Sedlák dal ženě za slepici groš.
Žena šla do města a koupila za krejcar pytlíček, za krejcar provázek; třetí krejcar dala do pytlíku, pytlík přivázala provázkem na hůl, hůl vzala na rameno a šla domů.
Chalupník se ukrutně zlobil, když mu žena přinesla za slepici jediný krejcar. „Půjdu do světa,“ řekl. „Nenajdu-li hloupějšího člověka než jsi ty, uvidíš, jak tě zbiju.“
Ve městě před zámkem, z jehož okna se dívala paní, začal skákat a zvedat k nebi hlavu i ruce. Paní poslala sloužícího, aby vyzvěděl, co ten člověk dělá.
„Co dělám, chci do nebe. Pral jsem se tam s jedním kamarádem a on mě srazil dolů. A teď nemohu najít díru do nebe.“
Sloužící běžel zpátky a všecko paní vyřídil.
Paní si pro chalupníka poslala a ptala se ho, byl-li v nebi. „Byl, a půjdu tam zas.“ „Neznáš tam mého synáčka?“ „Jak bych neznal, sedí tam na peci.“ A paní – aby prý mu vzal tři sta zlatých a plátno na šest tenkých košil.
„Rád všecko vyřídím.“ Paní mu dala peníze i plátno a chalupník šel.
Za městem si sedl u plotu a peníze i plátno schoval do nohavic.
Sotva chalupník odešel, přijel domů pán zámku. Paní mu vyprávěla, co poslala synáčkovi. „Chytrá šelma tě ošidila!“ zlobil se pán. „Kdo to kdy slyšel, aby někdo spadl s nebe, a kdyby spadl, aby se tam zas dostal?“
Paní pověděla, jak ten člověk vypadal; pán sedl na koně a uháněl za ním.
Chalupník ještě seděl za městem u plotu. Když viděl přijíždět pána, přikryl svým širkoánským kloboukem suchou hroudu.
Pán se ho zeptal: „Neviděl jste jít kolem nějakého člověka s pytlíkem?“
„Ba viděl, milostpane, co mohl utíkal tamhle k lesu. A copak udělal?“ Pán se mu svěřil a chalupník huboval: „Proklatá šelma! Takovou paní ošidit!“
Nabídl se, že by se sám zatím člověkem pustil, jen kdyby mu někdo pohlídal vzácného ptáka pod kloboukem ; ptáka že nese jednomu pánovi do města.
„Posedím tady,“ řekl pán. „Když toho zloděje znáte, snadněji ho chytíte.“ Slezl s koně a podal ho chalupníkovi. „Prosím vás, milostpane, jenom nesahejte pod klobouk, pták by mohl ulítnout!“
Pán si sedl ke klobouku a milý chalupník vyskočil na koně s penězi i s pěkným plátnem ujížděl domů.
Milostpán seděl a čekal; čas utíkal a ten člověk se nevracel. Vezmu ptáka s kloboukem domů, řekl si pán, však chalupník si pro to může do zámku přijít.
Zlehounka nadzvihl klobouk, vstrčil pod něj ruku –
– a lap! Vytáhne suchou hroudu.
Proklínal šibala a domů musel pěšky; dočkal se tam jen posměchu.
Chalupník se blížil k vesnici a zdaleka křičel na svou ženu: „Nic se neboj, nezbiju tě! Našel jsem ještě hloupější lidi než jsi ty!“
