y
Aladin a kouzelná lampa
Poslyšte příběh z dávných dob, kdy světem vládla moc kouzelníků nedobrých a síla zaklínadla.
– Tys Aládín, buď, hochu zdráv! Já znal kdys otce tvého a tobě z bídy pomohu! Mám zlata náramného.
Tak cizí muž ten hovořil – a v keřích jasmínových, kde slavík sladce kolotá, Aládín pak se doví
o darech skrytých pod zemí. – Tam sestup dolů, synu! Přineseš starou lampu jen – až oči přechází mu,
pokladů vzácných co tu je, v té skrýši čaroděje. – Na stole lampa tajemná… Náhle však – co se děje?
Duch obrovitý do oblak zjeví se Aládínu: Co poroučíte, pane můj? – Pryč z této říše stínů!
Vykřikne hrůzou Aládín – a v příštím okamžiku maminku starou objímá… Marně jsi, kouzelníku,
Aladína chtěl obelstít, kouzelnou lampu vzít si! Aládín jejím pánem je, sám už s ní poradí si!
Boháčem stal se Aládín. – Každičké jeho přání svým kouzlem lampa tajemná vyplní bez váhání.
Ustupte, lidé, z cesty pryč! V nejspanilejší kráse princezna se svým průvodem do lázně ubírá se.
Jako by růže s jasmínem spolu se zasnoubily, tolik jsi krásná, princezno, zrána jak oblak bílý!
Zde, tento démant, pane můj, princezně, vaší dceři, Aládín, syn můj, posílá – Král sotva uším věří:
Za vzácný dar že děkuji. Leč, chce-li zetěm stát se, s darem nechť stokrát vzácnějším sám přijde do paláce!
Jde průvod černých otrokyň s démanty svítivými – Od Aládína, pane můj, co důkaz lásky přijmi!
Buď, Aládíne, synu, zdráv! Ty mocnější jsi krále – rád tobě svoji dceru dám! Ó, štěstí nenadálé …
A nový zázrak, nový div! S jitrem když slunce vstane, leskne se v zlatých paprscích v nádheře nevídané
palác i lože svatební… V zahradách cypřišových, sladká se choti procházej! Ó, nikdo nevypoví,
jak šťastni byli Aládín i jeho sličná žena! Běda však, nový úklad již, léčka je nastražena.
Za starou lampu novou dám! Panenko, vezmi si jen! Zle usmívá se čaroděj – rozluč se s Aládínem!
V dalekou zemi unesl zámek i sličnou paní. Smutná teď čeká v zármutku, zda Aládín přijde za ní.
Přes devatero řek a hor, za devatero moří dlouho šel, širý světa kraj… Palác, hle, v slunci hoří,
Jak zlatý plamen šlehal by ze zámku Aládína – Rychle teď, lampo kouzelná, ať ztrestám je vina!
Mrtev tu leží čaroděj a žal se v radost mění! Líbezná, sličná choti má, nechť v sladkém políbení,
skončí se příběh z dávných dob, kdy ještě světem vládla tajemná lampa kouzlem svým a síla zaklínadla.
