Dopravní značka však nemrkla ani okem. A proč by také mrkala, když měla důležitý vzkaz pro všechny chodce: CHOĎTE VLEVO!
„To se nám nějak nezdá,“ zapochybovali chlapci. „Všechno přece jezdí vpravo - auta, motorky i kola - a my máme chodit vlevo? Vždyť právě teď se z našich nohou staly dopravní prostředky! „
A bylo rozhodnuto. Kluci, zkrátka, důležitou dopravní značku neposlechli. Jaká škoda, že jejich chytrý míč byl uvězněn v batohu. Jistě by je hnal na levou stranu silnice!
Pruhovaná dvojčata nechápala, proč na ně řidiči aut hrozí. „Nezdá se ti, že jsou všichni zbytečně nervózní?“ ptal se Pavel Jirky.
Jirka neměl čas odpovědět, protože se musel soustředit na nadávky traktoristy, určené jemu a bráškovi.
Do hřmotu odjíždějícího traktoru najednou pronikavě zaskřípěly brzdy. Těsně vedle kluků se na silnici několikrát vzepjala motorka s lodičkou. To byl tanec! Motorka při něm nabrala kluky a vymrštila je do vzduchu. Nejdřív dopadl do lodičky Pavel.
Vzápětí šťastně přistál i vykulený brácha. „Zatracení uličníci,“ láteřil motocyklista, „až zastavím, tak vám nařežu! Copak nevíte, že se chodí vlevo?“
Na odpověď nebyla právě vhodná chvíle. Rozčilenému řidiči se nepodařilo zkrotit bujnou motorku, a ta si to namířila rovnou na sloup.
Ozvala se rána jako z děla! Prudkým nárazem se od motorky odpojila lodička a pokračovala v samostatném sešupu po stráni.
Takovou jízdu kluci ještě nezažili! Lodička postupně nabírala nejen rychlost, ale i všechno to, co se jí postavilo do cesty.
Při pohledu na bláznivé vozítko naskakovala vyděšeným táborníkům husí kůže. Pavel s Jirkou byli bezmocní. Když se jim podařilo strhnout stan, zaradovali se, že získali brzdící padák.
Stejně už bylo pozdě! Lodička si usmyslila, že chce do vody a taky do ní po mohutném odrazu šupsla!
Voda se zuřivě rozstříkla na všechny strany a hned trochu ochladila rozpálené hlavy dvojčat. „Lodičko, jenom nás neutop,“ prosili kluci ustrašenými hlásky.
Lodička byla hodná, s chutí rozrážela hladinu jezera a rychle se přibližovala k protějšímu břehu. Po chvíli lehce vyskočila na pevnou zem a docela normálně se připojila ke své motorce, která právě s rachotem uháněla po silnici.
„Tak jsem vás přece dohnal, kluci hloupí!“ houkl řidič mezi vousy a křivě se zazubil. Hned zastavil stroj, ale pusa mu běžela dál: „Bambulové zatracení, copak nechápete, že někdo z nás mohl přijít o život? Každé mimino už dneska ví, že má chodit po levé straně silnice! Nejraději bych vám vysázel každému pětadvacet ...
Konec věty už vystrašení kluci nezaslechli. Byli totiž přeborníci v utíkání před spravedlivým trestem. Protože tentokrát prchali po správné levé straně, motocyklista se jen pousmál a odjel opačným směrem.
To, co teď udělali kluci, nebylo hezké ani vtipné. Jakmile motorka zmizela, vytáhli z batohu míč, přeběhli silnici a klidně šli zase po nesprávné straně.
Míček se na ně strašně dopálil. Že se nestydíte, neposluchové! Celý výlet tropíte jen ostudu! Jdu od vás pryč! A hned přeskočil na levou stranu silnice.
Pavel se podíval na Jirku, Jirka na Pavla a hned bylo oběma jasné, že udělali hloupost. Poslušně běželi za míčem, který už zatím zamračeněn balancoval na kulaté tabulce s nápisem CHOĎTE VLEVO.
„Moc jsme se dnes nevyznamenali,“ zašeptal zkroušeně Pavel. To tedy ne,“ souhlasil Jirka. „Takhle by s námi míček asi dlouho nekamarádil. Buďme rádi, že můžeme všechno ještě napravit. Aspoň si tuhle dopravní značku budeme pamatovat!“ Nakonec se výlet přece jen vydařil. Usmířený a zase už vesele strakatý míček poskakoval vedle kluků až domů. Samozřejmě po levé straně silnice!
y
