y
O vlčkovi a lištičce
Do liščího doupěte přišel vlček. Užasl, co všechno bylo na stole. Smažená kuřátka, slepičky, koroptve a ledacos ještě jiného. Když si pochutnával, zeptal se lištičky: „Pověz mi, kmotřičko, jaks přišla k tolika lahůdkám?“
„Jel po silnici vozka a vezl plný vůz drůbeže a vajec. Lehla jsem mu přes cestu a on mě zaháněl bičem. Ale já se nehnula. Hodil mě na vůz a řekl: „Draze liščí kůži prodám.“ A já za jízdy všechno s vozu do příkopy vyházela a potom domů odnesla.“
„To já taky udělám,“ řekl vlček. Za dva dny jel zase vozka po silnici. Slepičky na voze kdákaly, kohoutci kokrhali a vlček si lehl rovnou před vůz. „Já ti dám,“ křičel na něho vozka a vlkovi tolik, že se chudák ani nepohnul. Vlček se doškrabal k lištičce a vyprávěl jí, jak pořídil. „ I mlč,“ chlácholila ho liška. „Večer půjdeme na ryby a všecko si vynahradíš.“
Přišli k rybníku, mrzlo, až skřípalo. V jednom místě, kde lidé chodili pro vodu, byla v ledě díra. „Jak ty ryby, budeme lovit?“ ptá se vlček. „Ponoř ocásek do díry! Jak ucítíš, že je těžký, budou na něm ryby. Potom ho vytáhneš.“ Vlček učinil, jak liška radila. Když se mu zdálo, že je ocas těžký, táhl, ale ocásek byl přimrzlý.
I volala liška na psy: „Pojďte si pro vlčka, psíčci!“ Napálený vlček vyl a bědoval, ale nebylo mu to nic platné. Když přiběhli psi, povídá jim: „Já vám už neuteču, ale za liškou běžte!“ I dali se psi za liškou. Liška utíkala jako šipka, až doběhla ke skále. Vlezla do díry, jen ocásek nechala venku. Přiběhli psi, zakousli se do ocasu a tahali, tahali, až lišku vytáhli a roztrhali na kusy.
Jak voják vařil kaši ze sekyry
Kdysi, dávno tomu, vracel se z vojny vysloužilý voják. Krutě mrzlo, hlad ho trápil, a tak zaklepal u první chalupy ve vesnici. Otevřela mu babka a nevlídně se ho zeptala, co že si přeje. „Hlad mám, babičko, od oběda ti něco nezbylo?“ „I kdež,“ babka nato. „Jen prázdný hrnec.“
„Nevadí,“ řekl voják na to – veselá kopa a pěkná podšívka - „stačí, půjčíš-li mi hrnec a sekyru. Jen trochu vody mi dej! Uvařím si kaši ze sekyry.“ Babka se udiveně na vojáka podívala a donesla mu, oč žádal.
Voják postavil hrnec na plotnu a vhodil do něj sekyru. Po chvíli řekl lakomé babce: „Babičko, trochu krupice bych k tomu přidal.“ A babka nasypala do hrnce krupici. A voják zase za chvilku, že by také kousek cukru neškodilo. Babka i cukr dala a nakonec, když voják ještě o kousek omastku požádal, i kus másla ke kaši přidala, všecko už nedočkavá, jakou to kaši voják ze sekyry uvaří.
Když byla kaše hotová, posadil se voják ke stolu – i babku pozval, a oba se pustili s chutí do kaše. Byla opravdu velmi dobrá a babka se z údivu ani vzpamatovat nemohla – jak že ten voják dokázal takovou kaši uvařit – ze sekyry.
