y
Kamarádi
Takové tři uličníky, mezi nimiž ten prostřední, zrzavý Míša, má na koleně díru jako svět, jste asi ještě neviděli. A ti dva vedle? Jeden se zlámanou rukou a druhý se zavázanou hlavou? Ale pojďme pěkně po pořádku:
Naši kamarádi sedí na dvoře a přemýšlejí, co by mohli provést? Vidíte je? Dumají, dumají, div jim to hlavy neroztrhne. Na jídlo nepomyslí, chlapců si nevšímají, ani míč, který Míša dostal docela nedávno, je nezajímá.
— Haló! — ozvou se najednou pištivé hlásky jakoby z podzemí. A tak, kde se vzali, tu se vzali, přitočili se k našim mladíkům tři trpaslíci, asi takoví jak Janko Hraško, nebo snad ještě menší.
— Ahoj! — pokloní se ten v malinkaté červené čepičce a zašklebí se. — Já jsem Vymýšlivec, vážení. Vy-mý-šli-vec. Pěkné jméno, co?
— Já se jmenuju Darebáček, — povídá druhý a vyskočí na plot, jakoby byl z gumy. — Jsem rád, že vás vidím, chlapci. Ale abych nezapomněl. Náš třetí kamarád se jmenuje Neposeda. Že neuhádnete, proč se tak jmenuje? Tři trpaslíci se rozchichotají a zmizí, jakoby ani nikdy nebyli.
— Hm, asi se nám to jen zdálo, — řekne černooký Jirka. — Ale já už vím, jak si budeme hrát. Sedneme na kola a budeme předjíždět všechna auta z naší ulice. A vidíte děti, jak řekl, už i udělal.
— To nic není, — nafoukne se Míša — já vylezu na tuto jabloň, protože je nejvyšší na celém dvoře a utrhnu jablko, které je úplně navrchu. To se ještě nikomu z vás nepodařilo. — To dokáže každý, — vykřikne Števa, — Já udělám, co ještě nikdo přede mnou neudělal. A potom budu váš kapitán!
Kdo chce být kapitánem, musí být opravdu odvážný, ale proč Števa leze rozbitým oknem do starého skladu? Co ho tam láká?
A už skáče rovnou do dřevěných odpadků a pilin, co ve skladu zanechali stavbaři. To bude zábava! Skočí a co vidí? Vedle něj se chichotá malý Vymýšlivec. — I já si chci s tebou hrát. I já chci být kapitán, — vyšklebuje se. — Budeme dva kapitáni! Podívej se sem pod piliny a vytáhni, co je tam schované!
Števa nelení, strčí ruku do pilin a radostí se rozesměje. To je právě to, co hledal! — Zápalky! — Rychle, — popichuje ho Vymýšlivec. A Števa zapaluje jednu zápalku za druhou. — To je nádhera, — volá. — Chlapci, teď už určitě budu kapitán! A když se kolem něho všechno rozzáří, ani si nevšímá, že se Vymýšlivec někam ztratil.
Ale to už plameny olizují dřevěnou stěnu, šlehají okolo Števovy hlavy. — Vymýšlivče, kde jsi? — křičí Števa. — Pomóc, to pálí, strašně pálí! Vymýšlivče, ozvi se?! Ale nikdo mu už neodpovídá.
A co dělá Míša? Leze po silných větvích, protože jabloň je stará, znají ji všichni chlapci z ulice. Vždyť na ní rostou tak sladká jablíčka. Ví to i Míša a už ho nic od jeho úmyslu neodradí. Jen musí ještě promyslet, jak na to, proto se pohodlně usadí uprostřed starých větví.
— Nazdar, — ozve se vedle něj. Neposeda! A prý se ztratil. — Podívej, nejhezčí jablko je tam, docela, docela nahoře. Musíš si ho utrhnout, musíš ho mít, nebo přijde šesťák Jan a potom ti ho sní. No, zachyť se rukama o tu tenkou větev, určitě na něj dosáhneš! Míšovi netřeba říkat dvakrát, musí mít to červené jablíčko, šesťák Jan ho nesmí předběhnout za nic na světě! Natahuje ruku a vtom...
. ..prásk! Padá dolů, bez jablka. A zhora se ozývá Neposedovo veselé chichotání.
Jirka o tom všem neví nic. Frčí na kole, proti němu strýček na motorce a v zatáčce se objevilo embéčko strýčka souseda. — To je zábava, —pomyslí si Jirka, — už jsem úplně jako dospělí!
— Musíš být před bránou dřív než strýček soused, — šeptá mu do ucha znenadání Darebáček. — Nesmí tě předběhnout, Jirko, nesmí! Nenecháš se přece zahanbit. Už jsi velký chlapec, nebo ne?
A strýček soused troubí, vytrubuje, ale Jirka ho neslyší. Motorka se rychle blíží a ten strýček na něj volá: — Pozor, pozor, chlapče!
Ale o tom už Jirka neví nic. Leží natažený na chodníku a strašně ho bolí ruka, jakoby v ní měl tisíc hřebíků. A Darebáček už je pryč.
A potom už jen houkají tři sanitky a setkají se přesně před vchodem do veliké žluté budovy, která se jmenuje nemocnice. A v těch sanitkách Jirka, Míša a Števa. Tři malí šibalové.
Nu, viděli jste už něco takového? I teta doktorka, která je musela ošetřit, říkala, že se s takovými třemi neposednými kamarády ještě nepotkala. A nevěřila jim ani slovo o trpaslících Vymýšlivci, Neposedovi a Darebáčkovi. Vy byste jim, děti, věřily? Já si myslím, že ne.
