Podívá se do dveří, ale nevidí v domečku nikoho. Tak vejde dovnitř. V tom domečku bydleli tři medvědi. Jeden byl otec a jmenoval se Míša Bručoun. Byl veliký a chlupatý. Druhá byla matka – medvědice. Byla trochu menší a jmenovala se Medula-Vendula. Třetí byl maličký medvídek a jmenoval se Míšánek. Medvědi nebyli doma, odešli na procházku po lese.
V domečku byly dva pokoje. Jedna jídelna, druhá ložnice. Děvčátko vešlo do jídelny. Na stole vidělo tři misky se sýrovou polévkou. První miska, hodně veliká, byla Míši Bručouna. Druhá miska, trochu menší, byla Meduly Venduly. Třetí, bělounká mistička, byla Míšánkova. U každé misky ležela lžička: velká, střední, maličká.
Děvčátko vzalo největší lžíci a ujedlo z největší misky. Potom vzalo maličkou lžičku a ujedlo z běloučké mističky. A ta Míšánkova polévka se mu zdála nejlepší.
Zachtělo se děvčátku sednout a vidí u stolu tři stoličky. Jednu – velkou – Míši Bručouna.. Druhou – trochu menší – Meduly-Venduly. Třetí – maličkou, běloučkou – Míšánkovu. Vylezlo na velkou stoličku a bác dolů! Potom si sedlo na střední stoličku. Nakonec si sedlo na maličkou stoličku a zasmálo se. Jak se mu dobře sedí! Vzalo běloučkou mističku na klín a pustilo se do jídla. Snědlo všechnu sýrovou polévku.
Začalo se houpat. Stolička se přelomila a děvčátko bác na podlahu! Vstalo, zdvihlo stoličku a odešlo do druhé jizby.
Tam stály tři postele. Jedna velká Míši Bručouna. Druhá střední Meduly-Venduly. Třetí maličká – Míšánkova. Lehlo si děvčátko do velké – byla pro něj moc široká. Lehlo si do střední – byla pro něj moc vysoká. Lehlo si do maličké. Postýlka byla pro ně akorát. A tam taky usnulo.
A tu přišli domů hladoví medvědi.
Chtěli obědvat. Velký medvěd se podívá na svou misku a zařve strašným hlasem: „Kdo jedl z mé misky?“ Medula-Vendula se podívá do své misky a zařve trochu slaběji: „Kdo jedl z mé misky?“ Míšánek se podívá do své prázdné mističky a zapiští tenkým hláskem: „Kdo jedl z mé mističky a všecko vyjedl?“
Míša Bručoun pohlédne na svou stoličku a zařve strašným hlasem: „Kdo seděl na mé stoličce a odstrčil ji?“ Medula-Vendula se podívá na svoji stoličku a zařve trochu slaběji: „Kdo seděl na mé stoličce a odstrčil ji?“ Míšánek se podívá na svou zlomenou stoličku a zapiští: „Kdo seděl na mé stoličce a polámal ji?“
Medvědi vešli do druhé jizby. „Kdo ležel na mé posteli a poválel ji?“ zařve Míša Bručoun strašným hlasem. „Kdo ležel na mé posteli a poválel ji?“ Zařve Medula-Vendula trochu slaběji.
A Míšánek si přisunul stoleček. Vydrápal se na svou postýlku a zapiští tenkým hláskem: „Kdo si lehl na mou postel?“
V tom už vidí děvčátko. Jak zavřeštěl? Jakoby ho z kůže dřeli: „Tu je! Drž ho! Tu je! Tu je! Aj-jaj! Drž ho!“
Děvčátko otevřelo oči. Uvidělo medvědy a honem k oknu! Okno bylo otevřené. Děvčátko vyskočilo ven a uteklo.
A medvědi ho nedohonili.
y
