Podívejte na mlsného krále! Podívejte na labužníka! Nad mísami kleje neustále, spílá, křičí, týrá kuchtíka.
Kocour v botách koukal na to z kouta. Dostal nápad, vmžiku vypjal hruď, počíhal si ve vsi na kohouta – „Pane králi, teď si spravíš chuť.“
Kuchtík čeká, král se zprvu diví, po chvíli však zjasní chmurnou líc. – „Toho ptáka, vládče milostivý, posílá ti rytíř z Nemanic.“
Král si vyjel na kočáře z hradu. Chytrý kocour ryby chytá tu. Dřevař Honzík dal na jeho radu: skryl se za strom nahý, bez šatů.
„Pomoc, pomóóóc, můj pán se tu topí, je to slavný rytíř z Nemanic!“ – kocour sténá, král křik na pochopy: – „Zachraňte ho!“ pak mu běžel vstříc.
„Veličenstvo,“ říká Honzík vládci, „ani nevím, jak mám děkovat.“ Kocour náhle spustil lamentaci: „Pane můj, ach, ukradli vám šat!“
„Šlechtic“ jede s králem v ekvipáži. Co se to jen stalo z Honzíka? Princezna mu nabídla svou paži. Kocour v botách napřed utíká.
Sedlák s kosou na kocoura kouká. – „Hospodáři, víc vám nechci nic, až se zeptá král, čí je ta louka, řekněte mu: pána z Nemanic.“
Na vinici, tam je převesele. Kocour vypil vrchovatý džbán. „Až bude chtít král znát majitele, povězte jen: z Nemanic ten pán.“
Za chvíli král dojel na lučinu. – „Čípak je to, můžete mi říct?“ – Mladá selka povídá mu: – „Inu, veličenstvo, pána z Nemanic.“
Kocour v botách praví lesníkovi: „Můj pán zůstal trochu pozadu, je dnes pozván k černokněžníkovi, ukažte mu cestu do hradu!“
Lesník vítá vznešeného krále, provází ho cestou po háji: „Milosti, tím směrem jeďte dále, na hradě už na vás čekají.“
Kocour zatím doběh k hradní věži. „Pusť mě dovnitř,“ žádá klíčníka. Chlapík stojí, rusé vousy ježí, těžkou bránu tiše odmyká.
„Cha, cha, cha, cha, to jsou k nám dnes hosti!“ Kocour ztrácí na chvíli svůj klid. „Mistře kouzel, vaší dovedností přišel jsem své srdce oblažit.“
Černokněžník samolibě praví: „Umím čáry, že ti ztuhne krev!“ Kocour stojí, oči na vrch hlavy – z čaroděje stal se hrozný lev.
„To je kouzlo vskutku nevídané!“ – „Znám i jiná, však je uvidíš!“ – „Rád bych viděl, jestli se z vás stane třeba – inu třeba malá myš!“
Jen se změnil černokněžník v myšku, kocour zježil vous a dráp a – hup! V okamžení měl tu myšku v bříšku, čaroděje do kostičky slup!
V krásné síni před zrcadlem stojí, usmívá se na svou černou líc. „A teď mohu v kouzelnickém kroji přivítat tu pána z Nemanic!“
Panstvo vchází. Muzikanti, hola, hrajte skočnou, hrajte králi vstříc! „Sláva, sláva!“ tisíc hrdel volá, „Buď zdráv král i rytíř z Nemanic!“
Pohádky je konec, jak se říká. Nemohlo to věru skončit líp: Princezna se vdala za Honzíka, kocour v botách dodržel svůj slib.
Jedli, pili a pak, jak to bývá, velebili nový Majestát. Kocour vypil poslední džbán piva, utřel vousy a šel taky spát.
y
