Starší školáci.
ale i nový prvňáčkové.
Někteří přišli s maminkou, někteří s tatínkem,
někteří si přivedli rodiče oba.
jiné přivedly babičky
nebo starší sourozenci.
Přicházeli s kytičkami i bez kytiček
s aktovkami i bez nich.
Zvídálek přišel s aktovkou i kyticí – a sám. Nebydlí daleko, jen přes ulici, a školu zná. Byl si ji před prázdninami prohlížet, dokonce i zevnitř. A to dvakrát. Jednou s rodiči při zápisu, podruhé se soudružkou učitelkou a spolužáky z mateřské školy.
Dneska se tu s nimi sešel zase. Ale u jiné soudružky učitelky, přišla konečně chvíle, na kterou čekali, na kterou se těšili, připravovali.
Prvně vstoupili do velké školy její žáci.
Prošli špalírem pionýrů
a uvnitř, na malé, pro ně připravené
Dlouhé chodby i množství schodů, více poschodí ve vyšší budově,
Také ve třídách, kde místo nízkých stolů a židliček, na které si zvykli v mateřské škole, je tu čekaly lavice a řádné židle. Na lavicích ležely pěkně poskládané učebnice, sešity, pera a tužky, potřeby na kreslení a další pomůcky, pro každého zvlášť.
I tabule větší, mnohem větší, než jaké si kreslíval v mateřské škole. Přes celou stěnu, rozkládací, co se na ni dá psát z obou stran. Vedle ještě jedna navíc, magnetická.
Ve společných šatnách, každá třída má takové oddělení, nejsou ramínka a pytlíčky se značkami. Jen věšáčky a poličky. Svoje věci si každý musí poznat sám, bez značky.
„Dospělá“ jsou tu i umyvadla, „povyrostla“ řada dalších věcí ve srovnání a těmi v mateřské škole. Ale což – vždyť povyrostli také oni, žáci a žákyně. Stali se z nich školáci.
Proto ji neudiví, že jídelna připomíná skoro restauraci se samoobsluhou.
Zato nad množstvím míčů, ale i nejrůznějšího nářadí a náčiní v obrovských tělocvičnách zajásali.
Stejně tak při pohledu na školní hřiště, vlastně dokonalý stadion. Jen bez tribun. Ty tady nepotřebují, protože nemají diváky. Nikdo není divák, všichni sportují, samí sportovci.
Škola má i vlastní veliký pozemek, na kterém se žáci učí pěstovat květiny a zeleninu, pracovat.
Inu, už to není jenom hra na písečku nebo v herně. Začíná tu velmi vážná práce všude. Hlavně při vyučování. Však jim to soudružka učitelka připomněla. Vysvětlila co je čeká.
Co všechno se musí hned v prvním ročníku naučit: číst, psát, počítat a hlavně poslouchat!
Tak to řekli i v projevu, který vysílal rozhlas. Nemohou si hrát, kdy je napadne a dělat co je napadne. Musí přesně dodržovat rozvrh hodin. Však přijít do školy a řídit se podle zvonění, které odděluje vyučování od přestávek. Všechno má svůj čas.
Zvonek určuje začátek i konec vyučování a vyzvání vlastně žákům na cestu domů. Samozřejmě, že tak jako do školy, chodí už většinou sami také z ní. Avšak s největší opatrností. Zvídálek patří mezi ně. Zná značky – přechází ulici na přechodu pro chodce a nebo tam, kde dobře vidí na obě strany. Je ukázněným chodcem.
Školákovi nekončí povinnosti ani doma, dostává domácí úkoly a připravuje se na příští den. Pilně se učí, zdokonaluje ve čtení, procvičuje psaní, počítá, kreslí, vystřihuje, lepí, skládá, zpívá si, chystá cvičební úbor či jiné věci, které má přinést... Je toho dost a učení se teď stává ze všeho nejpřednější. Hraní přichází na řadu až po splnění povinností.
Ve školní družině mají děti spoustu stolních her a stavebnic, hodně se věnují také hrám v přírodě, kterou zároveň poznávají a učí se chránit.
Zvídálek si ze všeho nejraději hraje na vojáky. Není sám. Vždyť i druzí se chtějí jednou stát vojáky a mnozí opravdu vojáky budou.
Zvídálek ví, co voják musí umět a tak se snaží už teď na branném cvičení, při překonání překážek, házení granátů do dálky a na cíl i při střelbě, - při střelbě – ze vzduchovky do terče, dokazuje, že chce vyrůstat ve zdatného vojáka.
Vidíte ho? Tady. Se zdravotnicí Všetečkou. Nepoznáváte ho? Tak to bude asi tou ochrannou maskou. Tu zná z mateřské školy. V mateřské škole se naučili tolik užitečných věcí, které jim teď ve velké škole usnadňují práci. Pomáhají, aby se z nich stali dobří žáci.
Dnes si hezky hrajete v mateřské škole, a při hře poznáváte mnoho zajímavých činností – hodně zajímavých věcí, a to vše se vám ve velké škole bude hodit.
y
