Rychle se ustrojil do královského hávu a vyslechl posly.
Poslové přinesli obraz princezny Krasomily s vyzváním, aby se ucházel o její ruku.
Princezna Krasomila byla velmi krásná, ale byla prý pyšná, panovačná a neměla nikoho ráda.
Přesto král připil na její zdraví a sdělil poslům, že jí pošle svou podobiznu. Tak také učinil.
Pracoval opět na zahradě, když mu oznámili, že se právě vrátilo poselstvo od princezny Krasomily.
Poslové oznámili, že princezna na jeho obraz ani nepohlédla, a vzkázala, že není hoden ani toho, aby jí zavázal střevíček.
Rozhodl se, že k ní tajně přijede a že ji napraví. Napsal o tom dopis svému ministru, předal mu vládu a odejel.
Když dojel k Půlnočnímu království, rozloučil se s věrným běloušem a poslal ho zpět domů.
Půlnoční království bylo pusté a smutné. Smutný byl i lid v něm, neboť se tu těžko žilo.
Uviděl najednou člověka, který rychle přeběhl do jeho království a zde zpíval a tančil. Byl to chudý švec.
Král je prý starý a má špatné rádce. Ti moří lid jak mohou. Ani zpívat a tančit se nesmí.
V chalupě u ševce vyměnili si šaty a pak se vydal Miroslav za princeznou Krasomilou.
Po dlouhém putování došel šťastně ke hradu a tam uviděl v zahradě princeznu.
Princezna odhodila míč a rozkázala, aby jí ho podal. Neuposlechl však jejího rozkazu.
Jakási stařenka míč zvedla a poprosila Miroslava, aby ho Krasomile hodil. Miroslav uposlechl.
Princezna ani nepoděkovala a pyšně odešla. Miroslav šel pak se stařenkou do její chaloupky.
Stařenka vyprávěla, že bývala princezninou chůvou, ale Krasomila že se na ni již vůbec nepamatuje.
Ráno šel Miroslav do zámku hledat zaměstnání. Cestou uviděl mnoho žebráků. V jeho království nebyli žádní.
Byl předveden před krále a jeho tři falešné rádce. Král najal Miroslava jako svého zahradníka.
Tak se dostal do blízkosti princezny. Krasomila v zahradě rozkázala, aby jí zavázal střevíček.
Miroslav však jejího povýšeného rozkazu neuposlechl, vysmál se jí a odešel.
Jindy zase chtěla, aby přisvědčil, že je krásná. Miroslav opět neuposlechl a šel za svou prací.
I rozzlobila se tak, až ztratila rovnováhu a spadla do vody, z které nabíral Miroslav na zalévání.
Zavolala Miroslava na pomoc, ale ten jí jen zavázal střevíček. – Tak ji pro její pýchu neustále škádlil.
Tajně ve volných dnech učil zpívat květinu. Její pomocí chtěl napravit princeznu.
Princezna jednou ve zlosti slíbila rádcům, že se provdá za prince, kterého jí doporučují.
Netrvalo dlouho a měla být slavnostní svatba. Ženich čekal již na princeznu.
Rádce právě vychvaloval prince, když ze zahrady zazníval Miroslavův zpěv. „Ihned ho přiveďte!“ rozkázal.
Miroslav hájil se tím, že učil květinu zpívat. Nevěřili mu. Vyžádal si ticho a květinu jim předvedl.
Krasomile se květina tak zalíbila, že s ní ihned odešla a zapomněla na ženicha a na svatbu.
Pyšná princezna
I. část
Kdysi – je tomu už dávno – žil v tomto hradu mladý král Miroslav. Lid měl svého moudrého krále rád.
Na trhu bylo všeho hojnost. Čerstvé ovoce i zelenina, dobré maso a krásné látky všech barev.
y
