„Dědo, dědečku, tohle jsi ty, viď?“ Vykřikl najednou Zvídálek. „Ano, chlapče, ale to už je dávno. Dosti dávno. Ale zase ne tak, abych zapomněl. Takové věci se ostatně ani nezapomínají.
Stáli jsme tenkrát na Staroměstském náměstí, ozbrojení dělníci s puškami před rameno. První Lidová milice.
Mluvil k nám i všem poctivým lidem v republice soudruh Klement Gottwald.
Mám jeho hlas, jeho projev dokonce na gramofonové desce. Nejenom pro památku.
\"Občané a občanky, soudružky a soudruzi, sestry a bratři, drazí přátelé! Dovolte, abych vám jako předseda vlády podal za prvé stručnou zprávu o některých příčinách a o některém pozadí dnešní vládní krise\"
Poslouchali ho všude a velmi pozorně, v továrnách, úřadech, ve školách i doma.
\"Vám je známo, že včera podali demisi ministři zastupující stranu národně socialistickou, lidovou, jakož i stranu slovenských demokratů.\"
Vyšli jsme do ulic a v mohutných, sevřených a nekonečných zástupech pochodovali jako jeden muž. Pevně a jistě duněl náš krok po dlažbě hlavního města. Zněla v něm nepřemožitelnost lidu, který si nedá poroučet ani brát, co mu patří. Není divu, že se páni polekali a utekli. Kalendář měl nadepsán letopočet číslicemi jedna, devět, čtyři, osm. Tisíc devět set čtyřicet osm a končil teprve měsíc únor.
Říká se, že únor bílý, pole sílí, bylo tomu tak i tehdy. Zima vrcholila.
Pomalu se však začínalo ozývat i předjaří. Neprobouzela se však jenom příroda.
Probudil se i lid a nakonec zvítězil právě v únoru. Od té doby mu říkáme Vítězný únor. Posílil nejenom pole, ale i všechny, kdo pracují, celý národ. Ohlásil blížící se jaro, nástup nového života.
Proto si dodnes každoročně připomínáme ony slavné události.
I v mateřských školách je to vidět na slavnostní výzdobě.
Ale i při dětských hrách.
Největší svátek mají tam, kde zavítá takováto vzácná návštěva. To je překvapení, to je radosti.
Zvláště, když se v uniformě příslušníka Lidových milicí, jejichž znak vidíme na levém rukávu,
objeví některý z tatínků nebo dědečků. Prohlížení a vyptávání, ale i vyprávění většinou nebere konce.
A co teprve, když milicionáři pozvou děti k nim do závodu.
Ujmou se jich hned u brány, přes kterou jinak nesmí procházet, kdo chce a kdy chce.
Pro děti z patronátní mateřské školy, do níž chodí také Zvídálek platí v tomto případě výjimka. Jdou si totiž prohlížet, kde pracují i jejich rodiče.
Aby poznali, co vyrábějí,
v jakých dílnách
a na jakých strojích.
A s jakými pracovními nástroji.
Ale přišli jsme sem se Zvídálkem ještě pro něco jiného. Přesvědčit se, že dělníci jsou stále připraveni své továrny bránit, bude-li potřeba.
Proto mají kromě strojů a nástrojů i zbraně,
které mistrně ovládají.
Umí z nich přesně střílet a po práci se zdokonalují pravidelným bojovým výcvikem stejně svědomitě, jako dokáží pracovat. Snad ještě svědomitěji.
Když je uvidíte na přehlídce, vzpomeňte si, co jste dneska se Zvídálkem viděli. Nebo ještě lépe, co uvidíte při vaší vlastní návštěvě u Lidových milicí.
Příslušníky Lidových milicí už jistě bezpečně rozeznáte mezi ostatními lidmi ve stejnokrojích, o jejich práci toho víte také dost.
Aspoň si to myslím podle Zvídálka, ostatně i mnozí z vás mají milicionáře v rodině, stejně jako on.
y
