Mařenka a medvěd

Žili – byli dědeček s babičkou a měli vnučku Mařenku. Jednou přišla děvčata pro Mařenku, aby šla s nimi do lesa na jahody. „Dědečku, babičko, pusťte mě do lesa na jahody,“ prosila Mařenka. „Jdi, ale buď stále s děvčaty, ať nezabloudíš,“ přikázali jí dědeček s babičkou.

Děvčata přišla do lesa a začala sbírat jahody. Mařenka sbírala napřed s nimi, ale potom chtěla sbírat sama. Zašla za jeden strom, za druhý a za chvíli ztratila děvčata s očí. Když potom na ně volala, nikdo se jí neozýval.

Mařenka nevěděl, kam má jít. Šla nazdařbůh, až přišla na palouk a tam viděla chaloupku. Chaloupka byla prázdná. Mařenka vešla dovnitř, sedla si na lavičku u okna a přemýšlí: „Kdo-pak tu asi bydlí? Proč není nikdo doma?“

V té chaloupce bydlel medvěd. Toulal se právě po lese. Když se večer vrátil a našel doma Mařenku, měl radost. „To je dobře, že tě mám,“ řekl jí, „budeš se mnou bydlet, budeš mi vařit a chaloupku uklízet. Už tě domů nepustím.“ A tak Mařenka zůstala s medvědem v chaloupce.

Medvěd se toulal celé dni po lese a Mařenka musila být stále sama v chaloupce. Bylo jí smutno a přemýšlela, jak by medvědovi utekla. jednou napekla plnou mísu koláčů. Když přišel medvěd z lesa, prosila ho Mařenka, aby ji pustil domů, že donese dědečkovi a babičce výslužku.

Ale medvěd ji nevěřil. „Ne, ty bys zabloudila, donesu ji tam sám,“ řekl. A to právě Mařenka chtěla.“Tak ano,“ přikývla, „ale ne aby ses cestou zastavoval a bral koláče! Vylezu na strom a budu se za tebou dívat. A teď se jdi podívat ven, jestli neprší!“ Medvěd vyšel z chaloupky, Mařenka vklouzla do nůše a mísu s koláči si dala na hlavu.

Medvěd se vrátil, že neprší, ale Mařenka už tu není a nůše je připravena. Vzal ji tedy na záda a šel. Jde přes paseky, smrčím a starým lesem, pořád jde.

Konečně se unavil a dostal chuť na koláče. Zastavil se, že si sedne na pařez a sní nějaký koláč. Ale Mřenka volá z nůše slabým hláskem: „Já tě vidím, nesedej a nejez, babičce a dědečkovi koláče zanes!“ „Podívejme se, všechno vidí!“ zabručel medvěd a šel rychle dál.

Přišel do vesnice, našel dům, kde bydleli dědeček a babička, a zabušil na vrata. Ale psi ve vsi medvěda ucítili a vrhli se na něho. Medvěd se polekal a postavil nůši u vrat a utekl.

Dědeček a babičkou vyšli ven a vidí před vraty nůši s koláči. Vzali mísu – a kdo je to pod ní? Mařenka živá a zdravá! Začali ji objímat a líbat a chválili ji, jak je chytrá. A Mařenka od té doby byla poslušnější.

Mařenka a medvěd

Výrobce

DiarMU

Rok

1956

Délka

Autor

Lesková Vilma

Napsal

Holešovský František

Označení

B0871

Mařenka a medvěd

Podobné pohádky

Alenka a Ivánek

Strašpytel

Vděčná zvířátka

Boháč a chudák