y
O větrném králi
Kdysi dávno žil jeden král, který měl dvě děti – syna a dceru. Šťastně spolu žili.
Až jednou se král s dcerou za městem vozili v kočáře. Najednou zadul silný vítr a princeznu z kočáru popadl.
Zesmutněl královský otec a rozeslal královské sluhy, aby ji v celé zemi hledali. Všechno však bylo marné. Dceru nenašli.
Tehdy přišel za otcem syn a praví: „Otče, já sám půjdu svou sestru hledat, určitě ji najdu.“
Kralevic jde, jde, cestou se všude vyptává, ale o jeho sestře nikdo nic nevěděl. Dostal se až k velkému jezeru, kde se koupalo hejno kačen.
Strhl z plece pušku a na největší namířil. Ona však promluvila lidským hlasem: „Nestřílej, tvá sestra je na Větrném zámku a já se ti odvděčím.“
Šel tedy dál, až se mu do cesty dostalo velké mraveniště. Vzal hůl a chtěl ho zničit. Tu se z něho ozvalo: „Nebourej náš palác, budeš nás potřebovat. Poslechl.
Šel dál, až se dostal ke kmeni plnému včel. Vytáhl šavli, že kmen porazí. Tu se ozvala včelí královna: „Nekácej, mládenče, dobře se to odvděčíme.“
Poslechl. A tak se dostal až k vrchu, kde žil Větrný král. Pustil se odvážně kopcem vzhůru.
Ale tu foukal tak silný vítr, že musel lézt jen po čtyřech. Velmi obtížně se dostal nahoru.
Vešel do první komnaty a v ní Větrný král ven z okna vítr fouká. „Vítej, švagře,“ osloví kralevice.
„Nejsem žádný tvůj švagr, sestru jsi mi ukradl, a já jsem si pro ni přišel.“ „Dobře, vrátím ti ji, ale musíš splnit tři úkoly,“ povídá Větrný král.
Vyšli na mořský břeh. Král sňal z ruky prsten a zahodil ho do moře. „Když mi ho do rána nepřineseš, sestru nedostaneš.“
Kralevic zesmutněl. Vtom přiletěla kačena a povídá: „Netrap se, do rána budeš mít prsten na ruce.“ Tak se i stalo.
Větrný král už měl připravenou druhou úlohu.
Král vzal pytlík máku a z největší věže ho rozsypal po větru. „Jak mák do rána neposbíráš, svou sestru nikdy neuvidíš.“
Králevic zesmutněl. Tu se objevil velký mravenec a povídá: „Nic se neboj, do rána bude mák posbíraný.“
Poslední úloha byla nejtěžší. Král ho zavedl do komnaty, kde bylo dvanáct navlas stejných dívek. „Když najdeš mezi nimi svou sestru, můžeš si ji odvést.
Bylo těžké hledat. Tu přiletěla včelí královna a sedla si na tu pravou. Bratr se sestrou se objímali a Větrný král svoje slovo dodržel.
Otec se z návratu dětí velice radoval. Potom žili spolu šťastně dlouhé roky.
Konec.
