O Bubláčkovi

Na břehu veliké řeky stála chaloupka a v ní bydlel rybář se svou ženou a chlapečkem. Chlapečkovi říkali Bubláček.

Zatím co rybář lovil, nebo převážel lidi přes řeku, chodil Bubláček kolem řeky a hrál si u vody. Ve vodě se blýskaly ryby, na břehu poskakovaly žáby.

Jednou malý Bubláček onemocněl a musel do postýlky. To bylo zlé, stále jen v horečkách ležel, maminka ho kolébala a nebylo léku, který by nemoc zahnal.

Rybář bloudil kolem řeky a smutně hleděl na vodu. Tu se na hladině ukázal kapr a povídá: „Copak tě trápí, rybáři, že jsi tak smutný?“ „Jak bych nebyl smutný, Bubláček nám stůně.“ Kapr hledí na rybáře a povídá: „Jdi domů a vezmi zlatý peníz, který dostal Bubláček při narození. Hoď peníz do vody a uvidíš! Poslechni mne, uzdravíš Bubláčka!“

Rybář učinil, jak mu kapr poradil. Hodil peníz do vody a na kameni se objevila žába. „Posílá mě starý kapr, milá žábo, abys mi poradila lék pro nemocného Bubláčka.“ „Což o to, poradím, ale nejprve přines zlatou mušku od pavouka, který souká pavučiny na nejstarší vrbě u zátoky!“

Šel rybář k vrbě a volal: „Pavoučku, spusť se dolů!“ Pavouk se spustil po stříbrném vláknu a ptal se: „Co si přeješ, rybáři?“ Rybář mu to pověděl a pavouk řekl: „Dám ti zlatou mušku, přineseš-li mi zlatý med z leknínu, který roste na Černé tůni.“

Nač potřebuješ med z mých bělostných květů?“ „Zlatý med chce pavouk, pavouk dá zlatou mušku žábě a žába poradí lék mému Bubláčkovi,“ pravil rybář. „Protože jsi dobrý člověk, dám ti med ze svého květu,“ řekl leknín a naklonil se k rybáři.

Rybář vzal med, pěkně poděkoval a šel k pavoukovi. Pavouk dal zlatou mušku a rybář šel k žábě. Žába si vzala zlatou mušku a povídá: „Jsi dobrý člověk a Bubláček je hodný chlapec, ráda ti poradím, jak Bublářka uzdravíš. Jeď do rákosí a naber bahýnka v místě, kde nejvíc slunko svítí. Bahýnko vyper, dej do vaničky a Bubláčka v ní vykoupej. To je vše,“ poradila žába a zmizele v hlubině.

Rybář jel s loďkou k rákosí, nabral do konve bahýnka, vypral je v čisté vodě a zanesl před chalupu. Tam položil Bubláčka do bahýnka a nechali ho na slunci. Za chvíli Bubláček otevřel oči, pohnul ručkama a nohama a zvolal: „Už nechci být nemocný, maminko!“

Maminka Bubláčka umyla a oblékla ho do čistých šatů. A Bubláček byl zase zdráv a zase jezdil s tatínkem na loďce a radoval se, jak se ryby třpytí a jak ptáci poletují nad řekou!

O Bubláčkovi

Výrobce

DiarMU

Rok

1955

Délka

Autor

Lesková Vilma

Napsal

Pazourek Vladimír

Označení

B0502

Koupit

O Bubláčkovi

Podobné pohádky

O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku

Svoz obilí – Koláče

Husopaska

Píseň o rodné zemi