y
O koblížkovi
V jedné malé chaloupce u lesa bydlela babička s dědečkem. Babička se starala o dědečka, dědeček si hleděl babičky, inu dobře se jim v té chaloupce vedlo.
Jednou si dědeček usmyslel, že má velikánskou chuť na koblížek. A hned prosí babičku, jestli by mu nějaký koblížek neusmažila. „Moc ráda bych Ti koblížek usmažila, dědečku,“ odpověděla babička, „ale mouku už nemáme!“ A že měl dědeček velkou chuť alespoň na jeden koblížek, šel se podívat, jestli by se na dně truhly ještě trocha nenašla. A vida, nametl tolik mouky, aby babička mohla těsto zadělat. Babička těsto zadělala, koblížek dědečkovi usmažila.
Když byl usmažený, položila ho na okénko vychladnout. Koblížek leží, vychládá, když tu ho napadlo – copak je to asi pod tím oknem? A hop, skočil z okna na zahrádku, ze zahrádky na cestičku a po cestě už si to kutálí pryč.
Jak se tak kutálí a poskakuje po pěšině, potká zajíčka. Zajíček se mlsně koukne po kulaťoučkém koblížkovi a hned mu povídá: „Koblížku, koblížku, já tě sním!“ Ale koblížek byl prohnaný a hned na zajíčka spustil: „Nejez mě zajíčku, zazpívám ti písničku, poslouchej: Já koblížek kulatý, po truhle metený, na másle smažený, na okénku chlazený, babičce a dědečkovi jsem utekl a tobě, zajíčku, také uteču.“ A hop a skok a už byl pryč.
Kutálí se koblížek pěšinkou mezi loukami a před ním si to dupe ježek. Jak koblížka uviděl, hned na něj dostal chuť a povídá mu: „Koblížku, koblížku, já tě sním!“ Ale koblížek hned spustil svoji: „Nejez mě ježečku, zazpívám ti písničku, poslouchej: Já koblížek kulatý, po truhle metený, na másle smažený, na okénku chlazený, babičce a dědečkovi jsem utekl, zajíčkovi jsem utekl a tobě, ježečku, také uteču.“ A hop a skok a už byl pryč.
A to už se koblížek dokutálel do lesa a tam ho uviděl medvěd. Koblížek se mu zalíbil, tak na něj hned volá: „Koblížku, koblížku, já tě sním!“ Ale koblížek se ani medvěda neleknul a spustil svoji: „Nejez mě huňáči, zazpívám ti písničku, poslouchej: Já koblížek kulatý, po truhle metený, na másle smažený, na okénku chlazený, babičce a dědečkovi jsem utekl, zajíčkovi jsem utekl, ježečkovi jsem utekl a tobě, medvídku, také uteču.“ A hop a skok a už byl pryč.
Ještě než se koblížek vykutálel z lesa, potkal vlka. I jemu se koblížek líbil a dostal na něj chuť. „Koblížku, koblížku, já tě sním!“ Ale vykutálený koblížek se opět neleknul a spustil svoji: „Nejez mě vlku, nejez, zazpívám ti písničku, poslouchej: Já koblížek kulatý, po truhle metený, na másle smažený, na okénku chlazený, babičce a dědečkovi jsem utekl, zajíčkovi jsem utekl, ježečkovi jsem utekl, medvídkovi jsem utekl a tobě, vlku, také uteču.“ A hop a skok a už byl pryč.
Nebyl od vlka ani moc daleko, když tu proti němu po cestě jde vychytralá liška. Obchází koblížka, počichává a hned mu povídá: „Jak jsi pěkný, kulatý a baculatý!“ Koblížek se ještě víc nafoukl a zakulatil a vůbec si nevšiml, že se liška během písničky plížila blíž a blíž… A koblížek nafoukaně zpívá: „Já koblížek kulatý, po truhle metený, na másle smažený, na okénku chlazený, babičce a dědečkovi jsem utekl, zajíčkovi jsem utekl, ježečkovi jsem utekl, medvídkovi jsem utekl, i vlkovi jsem utekl a tobě, liško, také uteču.“
Ale ještě než stačil utéct, už ho liška láká: „To jsi ale zpíval pěknou písničku. Jenže já už jsem stará a špatně slyším, mohl bys ke mně a zazpívat mi tu pěknou písničku ještě jednou, prosím?“ A nafoukaný koblížek se přikutálel k lišce blíž a vyskočil jí na hřbet. Měl radost, že se jí jeho písnička líbí, a tak nic netušící spustil svoji písničku znovu.
„Já koblížek kulatý, po truhle metený, na másle smažený, na okénku…“, a liška už na nic nečekala, udělala chňap - pyšného koblížka chytla a snědla.
