Malému králíčkovi onemocněla maminka. Stále naříkala, že je jí zima a nic nejedla. Králíček se vypravil na poradu ke starému moudrému medvědovi.
Medvěd hledal v knihách a řekl: „Nemocný se musí hodně zahřát, aby se vypotil. Musí mít kousek černého slunce.“ Kde se najde černé slunce, to sám nevěděl. Dočetl se jen, že černé slunce má nejsilnější člověk na světě.
Králíček šel hledat nejsilnějšího člověka. Zastavil na silnici šoféra. „Ty jsi jistě nejsilnější člověk na světě. Dej mi kus černého slunce.“ Ale šofér, že prý o černém slunci nikdy ani neslyšel. A také povídal: „Já nejsem nejsilnější člověk. Umím jen řídit auto. Víc zmůže můj bratranec montér. Ten dělá nejenom auta, ale ještě silnější stroje. Běž za ním!“
+6
Králíček se bál mezi lidi, ale přece šel. Prosil zase montéra o kousek černého slunce. Montér povídá: „Kdepak černé slunce! Nevím ani, co to je. A nejsilnější také nejsem! Umím sice postavit veliké stroje, ale nejdříve mi musí můj bratranec inženýr stroj nakreslit. Jdi za ním!“
Králíček běžel k inženýrovi. Inženýr ho vyslechl a povídá: „Já umím takový silný stroj jenom nakreslit. Ale někdo musí udělat ze železa tyče a kola. A to je můj bratranec kovář. Jdi za ním. To je silák. Třeba ti pomůže!“
Chudák králíček honem upaloval ke kováři. Kovář pracoval u velkého parního kladiva a řekl: „O černém slunci nic nevím. A silný jsem dost, ale nic bych nedokázal, kdyby mi někdo nedal železo. Dává mi je můj bratranec hutník. Jdi za ním, ten je silnější než já!“
Králíček šel tedy hledat hutníka. Hutník rozpouštěl ve vysoké peci kamení a měnil je v železo. Povídal: „Nic bych nesvedl bez ohně. A oheň nemůže být bez uhlí. Silnější než já je ten člověk, který mi posílá uhlí. Běž za mým bratrancem horníkem!“
Králíček pospíchal na šachtu, kde se kope uhlí. Řekl horníkovi: „Jsi ty nejsilnější člověk na světě?“ A horník odpověděl: „Myslím, že ano. Já kopu uhlí a bez uhlí by nejezdily železnice, lidé by doma mrzli, nesvítily by žárovky. „A máš černé slunce?“ – „Mám.“ usmál se horník. „Černé slunce je uhlí. Umí hřát a umí také svítit.“
Potom dal králíčkovi do pytlíku uhlí a řekl, aby mamince hodně zatopil v kamnech. naučil ho také, jak se mají kamna postavit. Poděkoval a honem utíkal domů.
Hned zatopil pořádně v kamnech. Maminka se probudila a povídá: „Copak to tady hřeje a svítí? Je to jako sluníčko.“ A králíček se smál: „Maminko, to je opravdu sluníčko, ale černé. Dal mi je nejsilnější a nejhodnější člověk na světě – horník!“ A černé sluníčko maminku brzo uzdravilo. Když si trochu odpočala, šla vařit králíčkovi a jeho sestřičce polívčičku – a už byla zdráva.
y
