Bodrik na smetisku však spal lehce, jen tak napůl očka. Najednou ucítil vlka. Hned vstal, aby ho zahnal.
Nemohl však přeskočit plot, nohy se pod ním podlomily, tak byl hladem zesláblý. Smutně si zase lehl a myslil si: „Když mě bača nenakrmil a vyhnal, ať si vlk ovci vezme!“
Ležel a ani nezaštěkal. Mladý pes v boudě tvrdě spal, vlka neucítil, a tak si vlk snadno ovci z ohrady odnesl.
Ráno vyšel bača z koliby dojit ovce. Počítá je – a jedna chybí. Hned poznal, že mladý pes špatně hlídal, a litoval, že starého psa vyhnal. „Kdyby hlídal Bodrik, vlk by ovci nedostal“, řekl si bača.
Přivolal starého psa k sobě a Bodrik hned přiběhl. Bača ho pohladil a dobře nakrmil. Bodrik se mu radostí otíral o nohy a díval se na něho svýma věrnýma očima.
Večer neležel Bodrik na smetisku ani nespal v boudě. Obcházel okolo ohrady a hlídal. Věděl, že vlk se rád vrací tam, kde už ovci dostal.
Vlk opravdu přišel. Myslil si, že dostane ovečku zas tak lehko jako včera. Ale přepočítal se. „Co tu chceš?“ obořil se na něho Bodrik. „Ovci, co jiného! Můžeme ji mít spolu“, domlouval se vlk.
Žádné spolky s tebou mít nechci! Včera jsem byl hladem zesláblý, tož jsem ti ovci dal. Ale dnes mě bača dobře nakrmil, jsem silný a ovci ti nedám. Jdi si, odkud přišels!“ zaháněl Bodrik vlka.
„Když mi ovci nedáš, tak pojď, budeme se spolu potýkat“, řekl vlk. „Proč ne. Ale musíš počkat, až si odbudu hlídání. Ráno přijdu do lesa,“ odpověděl Bodrik a vlk musil od ohrady s prázdnou.
Nerad, těšil se na ovci a nemá nic. „Však počkej, já se ti pomstím!“ vyhrožoval Bodrikovi. Běžel do lesa a pozval si na pomoc medvěda a lišku.
Starý pes dobře znal vlčí obyčeje a proto taky nešel ráno do lesa sám. Vzal si na pomoc kamarády ze dvora – bezocasou svini a starého kocoura.
Vlk a jeho pomocníci čekali na kraji lesa. Medvěd s liškou se velmi polekali, když uviděli přicházet kulhavého psa, starého kocoura a svini bez ocasu.
„Kamarádi,“ zvolal medvěd, „vidíte, jak ten první pořád sbírá na nás kameny? Ubije nás!“ Bodrik kulhal a medvěd myslil, že se shýbá pro kameny.
A ten druhý má šavli – jen se podívejte, jak se tou šavlí ohání!“ Starý kocour mrskal ocasem a liška myslila, že kolem boků seká šavlí.
Pak uslyšeli chrochtat svini a teprve se polekali. Liška honem skočila do trní a medvěd si vylezl na strom.
Pes, kocour a svině vešli do lesa. Kocour si pokojně předl: „Vrní, vrní, vrní“. Liška však rozuměla, že říká: „V trní, v trní, v trní!“, a že půjde na ni s tou svou šavlí. Strachy bez sebe z trní vyskočila a pelášila do lesa.
Svině se přibatolila pod strom, na který si vylezl medvěd. „Hr, hr, hr“, chrochtala, a medvěd se lekl: „Říká přece hor, hor, hor a poleze na strom za ním.“
Nečekal. Rychle sklouzl ze stromu a utíkal.
A vlk? Když viděl svoje pomocníky utíkat, dal se na útěk taky.
Bodrik se svými kamarády se vesele vrátil domů. V noci dobře hlídal a měl se u bači dobře až do smrti.
y
