Jednou ráno šla lesem malá holčička. Všude jí říkali podle její čapky Červená Karkulka.

Potkala myslivce. „Kam jdeš…?“ ptal se. „K babičce. Má svátek. Nesu jí dobroty od maminky.“

+13

Nedaleko v houští číhal na Karkulku vlk. Chtěl ji chytit. Ale bál se myslivce.

Počkal si na Karkulku. A když se od ní dozvěděl, kam pospíchá, rychle zmizel.

Zatímco holčička trhala pro babičku květiny, běžel vlk k babiččině chaloupce.

Zaťukal. „Kdo je?“ tázala se babička. „Já, Karkulka!“ zalhal vlk. „Jsem nemocná… pojď dál…!“ řekla babička.

Vlk se nedal pobízet. Skočil jako divý dovnitř a babičku spolkl. A lehl si do její postele.

Jak uslyšel Karkulku zaklepat, zahučel: „Stůňu, holčičko… Otevři si sama…“

Karkulka se lekla. Nemohla babičku poznat. Přistoupila k ní: „Babičko, vy divně vypadáte. Co ty oči?“

„Abych tě dobře viděla!“ odpověděl vlk. „A co ty ruce? “ „Abych tě mohla dobře obejmout!“

„A co ta hrozná pusa?“ „Abych tě moh´ sníst!“ zavrčel vlk a sápal se po Karkulce. A už ji nepustil.

Za chvíli šel kolem myslivec. Zaklepal. Nikdo se neozýval. Otevřel dveře…

Na posteli uviděl vlka s velikánským břichem, jak chrápe. Přiskočil k posteli…

a vlkovi břicho rozpáral. Vyskočila z něho nejdříve Karkulka, za ní babička.

Obě myslivcovi děkovaly, že je zachránil. Všichni byli rádi, že to dobře dopadlo.

Pohádka o Červené Karkulce

Výrobce

DPraha

Rok

1956

Délka

Autor

Landrová Divica

Napsal

Novotný J. A.

Označení

B0221

Podobné pohádky