Starý Bodrík a vlk

Bača měl psa Bodríka, který mu mnoho roků bedlivě hlídal ovce jak ve dne, tak i v noci. Vlk se nesměl k ohradě ani přiblížit.

Časem Bodrík zestárl, zchroml a neměl už žádné zuby. - Se starým psem jen na smetiště, - bača zle na Bodríka zahlížel, - nač chovat psa, který ani chodit už nedokáže! Bodríkovo místo zabral mladý psík. Nakrmili ho, pohladili a pustili ven k ohradě hlídat ovce.

Starý Bodrík ležel na smetišti o hladu a bylo mu líto, že lidé umí být tak nevděční. Přišla noc. Mladý psík zalezl do boudy a spokojeně usnul na podestlaném pazdeří. Ale starý Bodrík spával nalehko, ucítil vlka i teď.

+17

Chtěl přeskočit přes plot a vlka zahnat. Ale byl vyhládlý, nohy ho nechtěly ani nemohly poslouchat. Smutně si znovu lehl a pomyslel si: - Když já nemám nic k zakousnutí, ať aspoň vlk má, - a ani nezaštěkal.

Ráno jde bača dojit ovce a vidí, že jedna chybí. - Ej, svitlo mu v hlavě, - kdyby byl hlídal ohradu starý Bodrík, nebyl by vlk ovci odnesl. A přivolal Bodríka k sobě, pohladil ho a dobře nakrmil.

Večer neležel starý Bodrík na smetišti, ani v boudě, ale obcházel okolo ohrady. Věděl, že kde se vlk navnadí, tam přijde i podruhé. Skutečně. V noci přišel vlk jako najisto.

Ale teď se postavil proti němu Bodrík: - Co tu chceš? - Však ty dobře víš, co chci: ovci! odpoví vlk. - Mazej pryč, ty ničemo, nadarmo si dnes brousíš zuby. Ovci ti nedám! - Ale kamaráde, - přemlouval vlk Bodríka, - dej mi jednu ovečku, nebudeš litovat. Sníme ji společně, beztak tě hospodář nekrmí. - S vlkem spolky, čert bere ovce i volky, odpověděl vlkovi starý Bodrík. - Včera jsem byl slabý, neboť mi hospodář nedal najíst a proto se ti podařilo tu ovci odnést. Ale dnes je to jiné. Najedl jsem se dosyta, jsem dost silný a ovci ti nedám!

Když mi nechceš dát ovci podobrém, - zaskřípal vlk zuby, chystej se se mnou bít. Víš ty, co to je? - Nu, když to chceš, chystej se ty sám. Brzy ráno na tebe počkám tam pod lesem. Vlk jen zavrčel a odběhl do lesa hledat pomoc.

Vyhledal medvěda a lišku, aby mu pomáhali.

Bodrík už znal vlčí způsoby, proto nešel pod les jen tak sám. Vzal s sebou své staré přátele: prase a kocoura. Bodrík byl, jak už víme, dosti starý pes. Kulhal na jednu nohu a jeho kamarádi už též nebyli mladí, byli však věrní a zkušení.

Když medvěd přicházející uviděl, náramně se polekal. - Jen se dobře podívejte, bratříčkové, povídal šeptem kamarádům a tlapou ukázal na starého Bodríka, - vidíte, jak se ten první neustále shýbá. Jistě sbírá kameny, kterými nás utluče. To Bodrík kulhal a medvěd si myslel, že při každém ohnutí zvedá kámen.

- A ten druhý, naříkala liška, - seká šavlí okolo boků. To se kocour oháněl ocasem a liška si myslela, že švihá šavlí.

A když ještě zaslechli chrochtat prase, do smíchu jim opravdu nebylo. Medvěd se ze strachu vydrápal na strom a liška skočila do trní.

Když se přiblížil Bodrík se svými kamarády k lesu, kocour zavrčel: - Vrní, vrní, vrní. Liška rozuměla: - V trní, v trní, v trní. A nečekala, až na ni ten s tou šavlí skočí. Vyskočila z chrastí a vyděšeně utíkala pryč.

Prase se přiblížilo ke stromu, na kterém byl medvěd a chrochtalo: - Hrr, hrr, hrr. Medvěd si myslel, že říká hor, hor! A když prase začalo rypákem podrývat kořeny stromu, medvěd neváhal ani chvilku, ale skočil dolů a hned byl za horama, za dolama.