y
Tři zlaté vlasy Děda Vševěda
Byl jednou jeden král, který rád jezdil na lov. Jednou honil jelena a zabloudil. Dlouho tak bloudil po lese, až uviděl na lesním palouku uhlířovu chaloupku. Zeptal se uhlíře, kudy se dostane z lesa ven, avšak uhlíř ho nemohl vyprovodit, protože právě se jim mělo narodit dítě. Poslal krále na půdu, aby se vyspal na seně.
O půlnoci král zpozoroval dole ve světnici světlo. Vedle děťátka stály tři sudičky s rozsvícenými svícemi. Král slyšel, jak jedna po druhé říkají: „Já tomu chlapci dávám, aby přišel do velikých nebezpečí.\" — „A já mu dávám, aby ze všech šťastně vyvázl.\" — „A já mu dávám za ženu tu dcerušku, co se dnes narodila tomu králi, který leží nahoře na seně.\"
Králi se předpověď sudiček nelíbila. Ráno požádal uhlíře, aby mu děťátko prodal. Uhlíř souhlasil a ukázal králi cestu do zámku. V zámku král uhlídal, že se mu narodila krásná dceruška tu samou noc, jako uhlířův synek. Poslal pro uhlířovo děťátko a služebníkovi nakázal, aby je utopil.
Služebník koupil od uhlíře dítě a dal je do košíku. Cestou chlapečka hodil z lávky do řeky. Služebník myslil, že se hošík utopil, avšak ten plynul v košíku po řece.
Košík s dítětem připlul k chalupě jednoho rybáře, který právě seděl na břehu řeky a spravoval sítě. Rybář uviděl něco na řece, skočil do lodičky a vytáhl košík s chlapečkem. Přijal ho za vlastního a dal mu jméno Plaváček.
Jednou v létě po dvaceti letech byl král opět na lovu. Dostal se až k rybářově chýši, kde poprosil o trochu čerstvé vody. Vodu mu podával Plaváček. Král se otázal rybáře, zda je to jeho syn. Rybář odpověděl, že právě před dvaceti lety připlul v košíku po řece. Král ihned sedl a napsal královně dopis, ve kterém stálo: „Toho mladíka, kterého posílám, dej bez meškání mečem probodnout. Tak má vůle.\" Dopis poslal po Plaváčkovi do zámku.
Plaváček musel jít hlubokým lesem a zabloudil. Vtom potkal starou babičku, která mu řekla, že je jeho kmotrou. Přemluvila ho, aby u ní zůstal na noc. Zavedla ho do chaloupky, a když usnul, vyměnila mu dopis od krále za jiný.
V zámku Plaváček odevzdal královně dopis, ve kterém bylo napsáno: „Toho mladíka, kterého posílám, dej bez meškání oddat s naší dcerou. Tak má vůle.\" — Hned nato královna dala vystrojit svatbu Plaváčka s princeznou.
Po několika dnes král přijel domů, a když uviděl, co se stalo, velice se rozhněval. Prohlédl si dopis, avšak seznal, že je pravý. Zavolal si Plaváčka a ten mu řekl, že přespal v lese u své kmotry; tehdy král pochopil, že dopis vyměnila sama sudička. Na tom se nedalo již ničeho měnit, proto si král vymyslil pro Plaváčka přetěžký úkol. Poslal ho pro tři zlaté vlasy Děda Vševěda. Doufal, že se tak Plaváčka nejlépe zbaví.
Plaváček se vydal na cestu. Putoval dlouho, až se dostal k černému moři. Přemýšlel, jak se dostane na druhou stranu, a vtom uviděl loď s převozníkem. Požádal ho, aby mu učinil službu. Když převozník uslyšel, že Plaváček jde k Dědu Vševědovi, řekl: „Pře-vezu tě, ale zeptej se Děda Vševěda, proč již dvacet let musím převážet přes moře, a kdy se této práce zbavím.\"
Plaváček šel dál, až přišel k velikému městu. Potkal stařečka o holi, který se sotva vlekl. Jakmile stařec zjistil, kam Plaváček míří, zavedl ho ke králi. Král ukázal Plaváčkovi jabloň, která byla uschlá, a již po dvacet let nerodila. „Když nějaký stařec snědl jedno jablko z této jabloně, zase omládl,\" řekl král. „Zeptej se Děda Vševěda, proč jabloň už nerodí jablka.\"
Plaváček putoval dále. Uviděl jiné město, zpolovice pobořené. Nedaleko města syn zakopával zemřelého otce. Když uslyšel, že Plaváček jde k Dědu Vševědovi, poslal ho opět ke králi. Král zavedl Plaváčka k vyschlé studni a řekl mu: „V této studni tryskala živá voda. Když se jí napil nemocný, ihned se uzdravil, a když jí pokropili mrtvého, zase obživl. Zeptej se Děda Vševěda, proč již po dvacet let voda netryská.\"
Potom Plaváček dlouho procházel černým lesem, který neměl konce. Dostal se až na velikou zelenou mýtinu; uprostřed uviděl zlatý zámek Děda Vševěda. Zámek byl prázdný, jenom v jednom koutě seděla babička u kolovrátku. Plaváček v ní poznal svou kmotru, u které přenocoval, když nesl dopis do zámku.
Babička Plaváčka přivítala, a když slyšela, proč přišel, slíbila mu, že mu opatří tři zlaté vlasy a zeptá se Děda Vševěda na ty tři věci od převozníka a od králů. Děd Vševěd totiž byl jejím synem; ráno byl pacholátkem, v poledne mužem a večer dědečkem. Bylo to Slunce. Plaváček vlezl do kádě, aby ho Děd Vševěd neviděl, a babička přiklopila víko.
Najednou se venku strhl vítr a západním oknem do světnice přiletělo Slunce — starý dědeček se zlatou hlavou. Byl to Děd Vševěd. Cítil člověčinu, ale babička ho přesvědčila, že v zámku nikdo není. Stařeček se navečeřel a položil babičce hlavu do klína.
Když Děd Vševěd usnul, babička mu vytrhla zlatý vlas a hodila ho na zem. Stařec se probudil a babička se ho zeptala na město s vyschlou studnou. Děd Vševěd odpověděl a opět usnul. Babička mu vytrhla ještě druhý a třetí zlatý vlas, a zeptala se ho na město s uschlou jabloní a na převozníka. Stařec jí pokaždé odpověděl, ale byl mrzutý, že ho babička stále vytrhuje ze spaní.
Potom už spal Děd Vševěd po celou noc. Ráno se strhl velký vítr a na babiččině klíně se probudilo místo starce zlatovlasé dítě. Slunce se rozloučilo s matkou a vyletělo východním oknem ven.
Babička dala Plaváčkovi tří zlaté vlasy Děda Vševěda a řekla mu, co má odpovědět oběma králům a převozníkovi: „Na prameni vyschlé studny sedí žába, která se musí zabít a na kořenech jabloně se zabydlil had, který brání jejímu rozkvětu. Převozník musí vstrčit veslo někomu, koho právě převáží, a bude vysvobozen.\" Plaváček babičce poděkoval a dal se na zpáteční cestu.
Když přišel Plaváček do prvního města, řekl králi, co mají udělat. Hned vyčistili studnu, žábu zabili, a voda vytryskla plným pramenem. Král se zaradoval a daroval Plaváčkovi dvanáct bílých koní, a na ně zlata, stříbra a drahého kamení, co unesli.
Také ve druhém městě dal Plaváček králi radu od Děda Vševěda. Okamžitě vykopali jabloň, usmrtili hada, a jabloň po vysazení opět rozkvetla. Král daroval Plaváčkovi dvanáct černých koni, a na ně bohatství, co unesli.
Plaváček dojel s koňmi k moři. Řekl převozníkovi, že mu dá radu Děda Vševěda až po převezení na druhou stranu. Převozník tedy převezl Plaváčka i s dary od králů. Teprve na břehu mu Plaváček poradil, aby vstrčil veslo do ruky prvnímu člověku, kterého bude převážet.
V zámku všichni kromě krále měli velkou radost, že se Plaváček navrátil. Plaváček dal králi tři zlaté vlasy Děda Vševěda a vypravoval mu o všem, co se mu přihodilo. Král záviděl Plaváčkovi to veliké bohatství, kterého nabyl, a když slyšel o mladících jablkách a o živé vodě, bez meškání se vydal na cestu.
Krále od té doby už nikdo více nespatřil — snad stále převáží přes černé moře. Splnilo se tak všechno, co sudičky Plaváčkovi předpověděly. Stal se královým zetěm, a po králově zmizení panovníkem.
