Puma
Jednou z mírnějších kočkovitých šelem je puma. Žije v Severní a Jižní Americe. Loví ptáky a menší savce. Člověka se bojí a raději se mu vyhne. V naší zoologické zahradě byste mohli spatřit i její mládě, neboť se jí u nás dobře daří a rozmnožuje se.
Levhart sněžný
Všimněte si u této šelmy drsnosti pohledu. Je to levhart sněžný, jedna z nejvzácnějších kočkovitých šelem, která se zřídka dostává do zoologických zahrad. Žije ve vysokých horách ve vnitru Asie a před chladem ji chrání huňatý, světle zbarvený kožich. Přepadává divoké ovce, kozy a různé horské ptáky.
Pavián pláštíkový
Nezdá se vám, jako by tato nosatá opice měla přes rameno přehozený plášť? Je to jeden z mnoha druhů paviána a říká se mu pavián pláštíkový. Žije ve skalnatých a bezlesých krajích severovýchodní Afriky. Zdržuje se ve velkých rodinných společnostech. Členové rodin se navzájem brání proti nepříteli ostrými zuby, podobnými vlčím tesákům.
Hyena skvrnitá
Slyšeli jste někdy o hyeně nebo jste o ní četli? Tady ji máte. Není právě příliš hezká. Má neforemnou hlavu, skvrnité a jakoby sražené tělo, což je způsobeno tím, že má zadní nohy kratší než přední. Hyena se živí zdechlinami. Má-li hlad, nerozpakuje se vlézt třeba do stanu nebo do chatrče a zmocnit se tam psa nebo i dítěte. Stejně nehezký jako její zjev je její hlas. V noci, když se hyeny vydávají za kořistí, ozývá se jejich kvílení, vytí a chechtot, který nezkušenému nahání hrůzu.
Kojot
Tento malý vlk se jmenuje kojot. Žije divoce ve stepích Severní Ameriky. Svou prohnaností si získal podobnou pověst jako naše liška. Lišce se podobá i tím, že si vyhrabává v zemi nory. Když se člověku podaří chytit malého živého kojota může ho vychovat jako psa. Ochočený kojot je přítulný a rád si hraje s člověkem.
Orel mořský
Orel mořský, na kterého se právě díváte, je o něco větší než orel skalní, nejznámější z orlů. U nás hnízdí orel mořský na jediném místě na Dunaji, a to jediný pár. Skutečnou vlastí mořských orlů jsou mořská pobřeží severní Evropy a Asie, která mu poskytují bohatá loviště ryb i ptactva.
Harpyje
Kdo z vás zná tohoto vznešeného dravého ptáka? Nikdo? Jmenuje se harpyje a patří mezi orly. Žije v brazilských pralesích, kde loví v korunách stromů opice. Dovede načepýřit peří na hlavě, takže se podobá sově, jak právě můžete pozorovat na obrázku. Bude vás zajímat, že harpyje kdysi náruživě lovili Indiáni, kteří si z jejich ocasních per dělali ozdoby na hlavu.
Orlosup bradatý
Neméně vznešený než předcházející velikáni mezi ptáky je orlosup bradatý. Nehybně plachtí na svých mohutných křídlech podél horských úbočí evropských i asijských velehor a hledá zdechliny nebo drobné živočichy, které přepadá neslyšně ve vzduchu.
Kondor
Kondor se jmenuje tento veliký pták. Žádný jiný pták nevzlétne do takových výšin, kde se vznáší kondor. Jeho domovem jsou nehostinné kraje jihoamerických velehor. Z výše i pěti tisíc metrů svým bystrým zrakem jako dalekohledem pozoruje kraj pod sebou a i ze značných výšek rozezná vše, co se dole hýbe. Živí se nejraději vnitřnostmi zašlých zvířat.
Sova pálená
Sova pálená žije nejen u nás, ale po celém světě. A všude žije stejným životem. Ve dne spí někde v úkrytu a v noci loví myši. Tím je užitečná a její hubení je zákonem zakázáno.
Sova sněžná
Méně známá je u nás sova sněžná. Žije daleko na severu v polárních krajinách, kde se široko prostírají bezlesé tundry nebo zakrslé severské lesy. Sova sněžná tu loví menší polární zvířata, například polární zajíce.
Výr
Tuto velkou sovu, která se jmenuje výr, jistě málokdo z vás viděl v přírodě. Je to noční dravec, který ve dne spí ve svém doupěti někde na nepřístupné skále ukryt bezpečně před zraky lidí. Jeho tělo je přizpůsobeno pro lov v noci. Oči výra jsou mnohem citlivější na světlo než třeba oči naše, a to mu umožňuje rozeznat kořist i za tmy. Též sluch má dokonalý, takže jím zachytí i zašustění myši v listí. Vyhlédnutou kořist přepadá neočekávaně a neslyšně, neboť jeho měkké načechrané peří při letu nesviští. Od většiny jiných sov ho rozeznáme podle dvou štětiček per, které mu jako ouška odstávají na hlavě.
Čáp
A tohle je váš dobrý známý. Je to dobrák čáp, rozvážný obyvatel našich lučinatých a rybničnatých krajin. Čáp se nebojí člověka. Chodí třeba za oráčem a sbírá v čerstvé oranici ponravy a dešťovky a chytá myši. Hnízdo si staví v blízkosti lidských obydlí, často přímo na komíně nebo na osamělém stromě uprostřed vesnice. Koncem léta odlétají od nás čápi na jih a v době, kdy je u nás tuhá zima, dolétají až na jižní konec Afriky. Na jaře se opět vracejí k nám do svých starých hnízd.
Volavka popelavá
Volavku popelavou můžete vidět i v přírodě a to na březích našich jihočeských rybníků. Stojí nehybně v mělké vodě a čeká na kořist — na rybky, které se přiblíží na dosah jejího ostrého zobáku. Zobák nepoužívá jenom k lovu, ale dovede se jím i statečně bránit zvířatům třebas mnohem větším a silnějším, než je sama. Rybáři ji nemají rádi pro škody, které působí.
Jabirou (čti žabiru)
To je nějaký podivný čáp, viďte. Má mnohem větší a silnější zobák než náš čáp a jak to divně sedí. Ano, máte pravdu, je to cizokrajný čáp, jmenuje se jabirou (čti žabiru) a právě odpočívá s pohodlně a trochu směšně nataženýma nohama. A o jeho podivném zobáku vám také něco prozradíme. Jabirou je velký a nevybíravý jedlík. Do zobáku a mohutného volete polyká vše, co se namane, třeba staré kosti nebo zdechliny a nepohrdne ani kusem staré kůže.
Kolpík
Vodní pták, kterého teď vidíte na obrázku, není rybám nebezpečný. To poznáte už na tvaru jeho zobáku, kterým jako lžící loví v mělkém bahně malé vodní živočichy. Pták se jmenuje kolpík a vyskytuje se u nás vzácně. Zato v rákosinách holandských řek žije ve velkém množství.
Labuť černokrká
Někteří z vás si budou asi myslet, že tyhle labutě vstrčily zvědavé hlavy do kbelíku s černou barvou. Ale ne. Jsou to labutě černokrké, cizokrajné, jejichž domovem je Jižní Amerika.
Labuť černá
Tato labuť se liší od naší jenom barvou. Je to australská labuť černá, krásný pták, ale může být člověku nebezpečný. Mějte se na pozoru před každou labutí, jestliže právě opatruje svoje mláďata.
Plameňák
A tady vidíme plameňáky. Jejich domovem je Afrika a jižní Amerika, kde žijí ve velkých hejnech. Plameňáci ztrácejí v zoologických zahradách krásnou růžovou barvu, kterou září jejich hejna na mořských mělčinách. Budete se jistě divit, když vám prozradíme, že plameňák je blízký příbuzný našich hus a kachen. Stejně jako ony ponořuje hlavu do vody, tam
zobákem procezuje vodu a vybírá si z ní drobnou potravu.
Pštros nandu
Pštros nandu žije v Jižní Americe. Je to pták, který zapomněl létat. Jeho křídla jsou zakrnělá, peří má splihlé, měkké a poddajné. Zato mu jako ostatním pštrosům narostly mohutné nohy. Pštros dovede tak rychle utíkat, že byste ho stěží dohonili na koni. A ještě jednu zajímavost vám o něm povíme. U pštrosů vždy několik samic snese vejce do jednoho hnízda a na ně usedne pštros — otec. O vylíhlá pštrosata nepečuje samice jako třeba slepice o kuřata, ale zase otec.
Pštros emu
Příbuzným jihoamerického pštrosa nandu je australský pštros emu. Také on má podobné rodinné zvyky: otec trpělivě sedí celé dva měsíce na vejcích a pečlivě se stará o vylíhlá mláďata. Stejně jako nandu dobře snáší naši zimu.
Kasuar
Dalším druhem nelétavých ptáků je kasuar. Žije na Nové Guinei a na ostrovech severně od Austrálie. Kasuaři jsou velmi plaší, ale když se octnou v nebezpečí, dovedou se velmi statečně bránit jak silnýma nohama, tak neméně silným zobákem. Jsou výbornými skokany a nevybíravými jedlíky, protože jsou všežravci.
Tukan
Jaká je tohle podivná vrána s velikým zobákem?
Ano, tento pták je veliký asi jako naše vrána a jmenuje se tukan. Žije ve velikém množství v lesích v Jižní Americe a způsobuje velké škody na plantážích, kde ožírá plody. Jeho peří i zobák jsou velmi pestře zbarveny. Tukani mají výborné maso, pro které se loví. Bude vás jistě zajímat, že veliký zobák není tukanovi nepříjemnou přítěží. Je totiž velmi lehký jakoby byl z papíru, protože jeho vnitřek je z pevných, tenkých přepážek se spoustou dutinek.
Kormorán
Kormorán je domovem na mořských pobřežích, takřka na celém světě. U nás byl kdysi uměle vysazen na Dunaji, kde je nyní chráněn na svém sídlišti u Bratislavy. Dospělý kormorán je výborným lovcem ryb, jimiž živí svá mláďata. Plave rychle pod vodou dík širokým plovacím blánám.
Krajta
Tento mohutný had se jmenuje krajta a je největším hadem v indické džungli. Jeho tělo bývá dlouhé až deset metrů a je neobyčejně svalnaté. Proto může krajta sevřít kořist tak, že jí udusí dříve, než ji spolkne. Krajta nemá jedovaté zuby. Člověk se jí nemusí obávat, protože na tak velkého tvora neútočí.
Luskoun
To, co vidíte nyní, není šiška nějakého cizokrajného jehličnatého stromu. Je to zvíře a jmenuje se luskoun. Má snad nejpodivnější vzhled ze všech savců. Jeho hřbet i ocas jsou pokryty šupinami s ostrými okraji. V čas nebezpečí se luskoun sbalí jako náš ježek a naježí ostré šupiny, jimiž je před nepřítelem dokonale chráněn. Luskoun je noční zvíře a loví nejraději drobný hmyz. Jeho domovem je Afrika a Indie.
Pásovec
Jak se vám líbí toto neobvyklé zvíře, obrněné na hřbetě pancéřem? Je to pásovec, jehož domovem je Jižní Amerika. Krunýř ho chrání před nepřáteli. V čas nebezpečí se schoulí jako ježek. Dovede se také rychle zahrabat do země. Jeho maso prý chutná jako kuřecí.
Lenochod
Nemyslete si, že jsme vám tento obrázek omylem promítli obráceně. Představuje lenochoda, který celý život visí hlavou dolů, zavěšen svými drápy ve větvích stromů v pralesích Jižní Ameriky. Na zemi se vůbec neumí pohybovat. Lenochodi jsou zvířata noční. Živí se listím, plody stromů a ptačími vejci. Žízeň hasí rosou, protože za celý život nesleze se stromů. Velmi vzácně se stává, že se mu v zajetí narodí mládě. Touto zvláštností se může pochlubit naše zoologická zahrada.
Ovce somálská
Jistě jste poznali, že ovce na našem obrázku nejsou obyčejné ovečky, jaké žijí u nás. Tyto ovce totiž pocházejí až z daleké Afriky a říká se jim ovce somálské. Afričtí domorodci je nepěstují pro vlnu, jak se to děje u nás, ale pro mléko a pro maso a hlavně pro tuk, který mají uložený u kořene ocasu.
Ovce stepní
Na obrázku spatřujeme největší ze všech ovcí, které říkáme ovce stepní. Je vysoká jako náš jelen a dosahuje váhy tří silných beranů. Žije v nižších pohořích ve střední a severovýchodní Asii, která jsou často bez lesů.
Kozorožec
Toto zvíře patří mezi divoké kozy a jmenuje se kozoroh. Žije vysoko v horách Evropy i Asie, kde už nerostou ani stromy, ani keře. Tam na rozhraní věčného sněhu a ledu se živl sporou trávou, bylinkami a lišejníky. Přes svou velkou váhu skáče s lehkostí akrobata i po velmi nebezpečných skaliskách a horských stěnách.
Sob
Jediným jelenem, kterého se člověku podařilo ochočit, je sob. Jeho domovinou jsou smutné krajiny daleko na severu, jimž říkáme tundry. V těchto krajích, kde v zimě nevydrží ani kůň, ani kráva, přináší sob člověku mnoho užitku. Tahá saně, jeho maso se udí, z kožešin sobů se šijí obleky. Další výhodou je, že se člověk nemusí starat o jeho potravu. Sob si totiž vyhrabává kopyty lišejníky ukryté pod sněhem a jimi se živí.
Kolouch jelena Dybowského
Zvířátko, které vidíte na obrázku, je mládě jelena, kterému říkáme jelen Dybowského. Tento jelen žije v Asii v Mandžusku. O jeho parozích vám povíme něco, co vás bude zajímat. Lovci suší parohy ulovených jelenu Dybowského nad ohněm a usušené draho prodávají. Z usušených parohů se totiž vyrábí lék, jímž se v Číně léčí hlavně nemoci srdce.
Mládě Kulana
Oslátko s matkou, pomyslí si většina z vás. Ale nemáte docela pravdu. Maminka oslátka byla opravdu oslice, ale otec se jmenuje kulan. Kulan je druhem osla a žije divoce v asijských stepích a pouštích. Až toto roztomilé mládě dospěje, nebude mít vlastnosti své mírné matky oslice, ale svého otce, divokého kulana.
Yak
Pohladit toto rohaté, chundelaté zvíře byste se sotva odvážili. Jmenuje se yak a pochází ze střední Asie, kde žije ještě divoce. Jeho dlouhá srst ho chrání před sněhem a mrazem. Ochočený yak nosí na svém hřbetě těžké náklady v končinách střední Asie, kam se nedostane ani kůň, ani jiné tažné zvíře.
Žirafa
A nakonec vám ukážeme zvíře, které jistě všichni znáte. Je to žirafa. Do zoologické zahrady ji přivezli z rovníkové Afriky. Tam žije na širých stepních rovinách. Živí se listy stromů, které dík svému dlouhému krku škube přímo z větví. Je to silné zvíře. Svými kopyty zažene i lva ohrožujícího její mládě, které má skryto mezi nohama. Před člověkem a hlavně před jeho puškou však prchají žirafy tak rychle, že jim ani kůň nepostačí.
Konec.
y
