y
Děti jedou městem
Milé děti, já jsem velmi stará tramvaj, jmenuji se Terezka a vozím už dlouhá léta děti z pražských mateřských škol. Prohlédněte si mne, jsem hezká, jistě se vám budu líbit.
Nastupte děti, do mého vozu, dovezu vás do divadla a cestou vám budu vyprávět, jak se mi po Praze jezdí a co všechno přitom uvidím. Cink, a už jedem.
Vidíte děti, tady přechází pěkně v pořádku mateřská škola. Svítí zelená, příslušník VB ukazuje volný směr pro přechod a děti hezky rychle přecházejí přes koleje.
Cink, cink. Zvoním, div že si neutrhnu zvonek. Ty kluku neposlušný, co děláš na kolejích, když mám já zelenou! Tys utekl mamince a já bych tě málem přejela. Až se celá třesu, jak jsem musela prudce zabrzdit, děti, abych ho nepřejela!
To když jsem jela pro vás, viděla jsem děti na dětském hřišti jak si pěkně hrály. Řekla jsem si, jaké jsou rozumné, že házejí míčem jen na hřišti, ne na silnici.
Ale než jsem jen stačila zazvonit na pozdrav, už jsem musela zase ze všech sil brzdit, abych nepřejela copatou Zuzanku, která si hrála na ulici a míč zalétl na koleje. Proč jen si ty děti hrají na ulici? Vy to jistě neděláte!
Tak děti, už jsem u vašeho divadla, rychle vystupte a rovně přejděte na chodník! Já zatím pojedu dál a po divadle tam na vás počkám, zavezu vás domů. Cestou si vzpomenu, co všechno vám ještě chci vyprávět.
Musím dětem povědět o tom neopatrném školákovi, kterého jsem včera viděla vyskočit ze třináctky. Brr, ještě že za tramvají nejelo auto, jinak by se byl školák dostal do nemocnice místo do školy.
Teď musím dát pozor, jsem na velké křižovatce. Mám červenou, musím počkat. Až přejede sedmnáctka a soudruh VB mi dá znamení, teprve mohu jet.
Křižovatka je za mnou, musím si dál vzpomenout, o čem chci ještě dětem říci: Aha, už to vím, o té holčičce, která v zimě na saních vjela na koleje. Bylo kluzko a já jsem tenkrát stěží zabrzdila. Musím dětem připomenout, aby nikdy nesáňkovaly u silnice nebo jízdní dráhy.
Propánakrále, vždyť už bude končit představení v divadle! Já si tady vzpomínám a děti na mne budou čekat. Musím rychle jet. Cink, cink, nazdar, děti z jeslí, vy ale umíte pěkně chodit na vycházku. Hezky v řadě, po chodníku, držíte se za ruce, nikdo neopouští svou řadu. Tak se mi to líbí.
Ale co ty, kluku? Copak se na koloběžce jezdí v jízdní dráze? Pro koloběžku je hřiště a ne silnice a jízdní dráha!
Tak děti, už jsem pro vás přijela. Snad jste na mě nečekaly? Rychle nastupte, dovezu vás zase domů. Jirko, pročpak se strkáš u dveří? Počkej, až nastoupí ostatní!
Už jste, děti, doma. Pamatujete si dobře, co jsem vám vyprávěla, a budete na ulicích opatrné. Protože jste byly rozumné, ráda vás zase příště povezu.
Dnes jsem měla rušný den. Svezla jsem hodně dětí, celou Prahu jsem pojezdila a teď jedu do vozovny spát. Dobrou noc!
