y
O černé princezně
V chaloupce u moře pokojně žil se svou ženou velmi chudý rybář. Jediným jeho přáním bylo, aby se jim narodilo dítě.
Jednou měl rybář nalovit pro krále mnoho velkých ryb. Plul už několik hodin a úlovek takřka neměl. K večeru dostával strach, věděl, že král ho přísně potrestá, jestliže ryby nedonese. A tu znenadání stál za ním černý muž a řekl: „V okamžení budeš mít plnou loďku ryb, dáš-li mi, o čem doma nevíš.“
Rybář slíbil bez rozmyšlení, měl málo věcí a proto lehko mohl o všech vědět. „Za dvakrát sedm let si pro to přijdu,“ řekl černý pán, vzal síť, nalovil plno nejlepších ryb a zmizel.
Z dobrého výdělku koupil rybář ženě na pěknou sukni. Rybářka ho také chtěla potěšit, řekla mu, že budou mít dítě. Rybář si vzpomněl na černého muže a zarmoutil se, ženě se však o něm ani slovem nezmínil.
Oba měli radost ze syna Radovida. Dvakrát sedm let rychle uběhlo a jednou ráno rybářka marně syna volala. Černý muž si ho odvedl a rodičům položil do chaloupky velký pytel zlata.
Daleko od rybářovy chaloupky byl pod zemí zlatý zámek, bydlila v něm zakletá krásná princezna, černá jako uhel. Jen mladík, který by pro ni opustil domov a mnoho nesnází by vytrpěl, mohl ji vysvobodit. Jenže v podzemí žádný mladík nebyl.
Plakala pro to a trpaslík, který k ní jednou v zahradě přistoupil, jí slíbil, že mladíka přivede. Trpaslík nebyl nikdo jiný, než onen černý pán.
Jednoho dne přivedl Radovida. Princezna ho vodila po zahradě, zpívala mu a vyprávěla. Radovid si ji velmi zamiloval.
Jednou zatoužil podívat se za rodiči. „Nesmíš nikomu říci, kde jsi žil a že máš ženu, nesmíš jiné ženě nic slíbit,“ řekla mu princezna, trpaslíkovi přikázala, aby Radovida doprovodil tam, odkud ho přivedl.
Radovid našel rodiče v městě, byli bohati a bydlili v krásném domě. Měli u sebe hezkou schovanku a matka chtěla, aby se s ní Radovid oženil.
Starý rybář radovánkami oslavil návrat syna. Radovid se vesele bavil se schovankou – a slíbil jí víc, než slíbit měl. V té chvíli jako by před ním stála černá princezna. „Teď ke mně nesmíš,“ smutně mu řekla, „leda bys sám našel cestu do zlatého zámku, tyto železné škorně bys musel vzít s sebou.“
Radovid svázal škorně k sobě, hodil si je na rameno a pustil se do světa. Přes hory a doly přišel k černému moři. Převozník o zlatém zámku nevěděl, poslal Radovida za obrem na druhé straně ostrova.
„Půjdeš sedmkrát sedm dní a přijdeš k zelenému moři, za ním v černém lese panuje můj bratr, král ptactva,“ řekl obr. „Ten snad ti o zlatém zámku poví.“
Král ptactva svolal své poddané, jedna vlaštovička řekla, že zlatý zámek viděla za sedmero řekami, sedmero lesy a sedmero horami.
Radovid přeplaval sedmero řek, sedm lesů přešel a sedmero hor přelezl. Otrhaný a bosý, železné škorně přes rameno šel dál a jednoho dne uviděl v podzemí zlatý zámek.
Shledal se s princeznou a když ji políbil, stala se z ní nejkrásnější bílá paní s černýma očima. Netoužili po světě, svorně a spokojeně žili spolu ve zlatém zámku pod zemí až do smrti.
