y
Tři zlaté vlasy Děda Vševěda
Byl jednou jeden král, který rád v lese lovil zvěř.
Jednou se pustil za jelenem a zabloudil. Byla už skoro noc, když našel chalupu, v níž bydlel uhlíř. Nabídl králi, aby přespal u něho v chalupě. V noci se narodil uhlířově ženě chlapeček.
Král viděl skulinou, jak se nad kolébkou sklánějí sudičky a předpovídají chlapci budoucnost. Jedna mu přála neštěstí, druhá královu dceru za ženu a třetí dlouhý život.
Ráno se král dozvěděl, že uhlířova žena zemřela. I požádal ho, aby mu chlapečka daroval, že se o něho dobře postará. Když se vrátil na zámek, všichni mu vypravovali, že se královně v noci narodila dceruška.
Král zavolal služebníka a poslal ho s košíkem k uhlířovi. Uhlíř dal dítě sluhovi, a ten položil chlapečka do košíku a pustil po vodě.
Daleko odtud seděl na břehu rybář. Když uviděl připlouvat košík s dítětem, vylovil ho a dítě zanesl ženě. „Dávno jsem toužila po děťátkovi,“ řekla a přijala chlapečka k sobě. Říkali mu Plaváček a měli ho rádi jako svého.
Po letech tudy jel král a měl velkou žízeň. Zašel k rybáři a uviděl v chalupě krásného jinocha. „Je to tvůj syn?“ ptal se. „Je a není,“ odpověděl rybář a vyprávěl, jak se k nim Plaváček dostal.
Král rybáře požádal, aby dal chlapce do služby na zámek, a stalo se. Potom napsal list, aby mladíka bez meškání popravili, že je to jeho nepřítel. Zapečetěné psaní poslal po Plaváčkovi královně.
V lese potkal Plaváček stařenku, která ho pozvala na noc. Když usnul, vyměnila královo psaní za druhé. V něm se přikazovalo, aby královna vystrojila Plaváčkovi a prinzerně svatbu.
Královna učinila, jak bylo v dopise. Když se král vrátil, velice se rozhněval. Zavolal si Plaváčka, který mu pověděl, kde přenocoval. Král hned poznal, že spal u sudičky, která Plaváčkovi přisoudila za ženu královu dceru.
„Co se stalo, nedá se změnit,“ řekl král. „Ale jen tak lehko mou dceru nedostaneš. Jdi a přines jí věnem tři zlaté vlasy Děda-Vševěda.“ Plaváček se vypravil na cestu a šel.
U moře uviděl převozníka, který ho převezl na druhý břeh. Plaváček mu slíbil, že se za to Děda-Vševěda zeptá, jak dlouho ještě bude stařec na moři převážet.
Potom přišel do města, kde měli starou jabloň, která kdysi nesla omlazující jablka. „Zeptáš-li se Děda-Vševěda, proč už jabloň nerodí, bohatě se odměním,“ slíbil Plaváčkovi starý, nemocný král.
Plaváček slíbil a šel dál. V jiném městě uviděl kopat hrobníka. Ten mu řekl, že u nich v království mají zázračnou studnu, ale bez vody. „Kdyby v ní byla voda, mohli bychom mrtvého krále pokropit a jistě by oživl. Plaváček slíbil, že se na to Děda-Vševěda zeptá.
Konečně přišel na zelenou louku, kde stál nádherný zlatý zámek Děda-Vševěda. V zámku byla jenom stařenka, která seděla a předla. Když Plaváčka vyslechla, vlídně mu všechno slíbila: „Děd-Vševěd je můj syn, a já ti pomohu.“
„Můj syn je sice dobrá duše, ale večer mívá hlad. Mohlo by se stát, že by tě snědl,“ povídala ta, která byla třetí Plaváčkovou sudičkou. Potom se Plaváček schoval pod sud a čekal, až Děd-Vševěd přijde.
Když se Děd-Vševěd vrátil, hned spustil: „Čuchy, čuchy člověčinu. Někoho tu, matko, máš!“ - „Kohopak bych tu mohla mít?“ řekla stařenka. A když jí položil syn hlavu na klín, vytrhla mu zlatý vlas a hodila ho na zem.
„Co mi chceš, matko?“ zlobil se Vševěd. „Zdálo se mi o městě, kde měli pramen živé vody, která dávno vyschla.“ - „Snadná věc,“ řekl Děd-Vševěd, „na prameni sedí žába. Ať ji zabijí, a voda zase vytryskne.“
Když po chvíli usnul, vytrhla mu stařenka druhý vlas. „Co zase máš?“ zlobil se. „Ale nic,“ odvětila matka a vyprávěla mu o jabloni. „Pod jabloní leží had. Ať ho zabijí a jabloň přesadí. Potom bude zase rodit.“
Potom mu stařenka vytrhla třetí zlatý vlas a zeptala se, jak dlouho bude ještě muset převozník sloužit na moři. „Až někdo vstoupí na loď, nechť mu dá veslo a vyskočí na břeh. Tím jeho služba skončí.“
Ráno dala babička Plaváčkovi tři zlaté vlasy Děda-Vševěda a zeptala se ho, jestli slyšel všecky rady. Plaváček přikývl a pěkně poděkoval.
Cestou domů pověděl Vševědovu radu nejprve tam, kde měli zázračnou studnu, potom ve městě se zázračnou jabloní. Oba šťastní králové Plaváčka bohatě obdarovali zlatem a stříbrem, dvanácti bílými koni a zlatým kočárem.
Také převozník se ptal na svůj osud. Plaváček mu řekl, aby ho nejdříve převezl. „Až zase budeš někoho převážet, dej mu veslo do ruky a vyskoč na břeh,“ pravil mu, když dorazili na druhý břeh.
Král byl velice překvapen. Viděl tři zlaté vlasy Děda-Vševěda a ještě tolik darů. Plaváček mu vyprávěl, co všecko ho cestou potkalo. Král se pak vydal pro živou vodu a omlazující jablko, ale dodnes se nevrátil. Asi převáží přes moře, zatím co Plaváček kraluje.
