Brejk neslevil Filipovi, byl přísný až to Filip zvládl a byl pak na kolečkových bruslích jako doma. Oba pěkně jezdili, dozadu, do kruhu, jak kdo chtěl.
Brejk měl nápad. Otevřel dveře Filipova bytu na schodiště a už oba vyrazili. Ona totiž jízda na kolečkových bruslích přece jenom patří na ulici. A ne do bytu, kde narazíte hned na něco a nakonec všechno rozbijete.
Za dveřmi se na chvíli naši přátelé zastavili. Dostali strach ze schodiště. Domlouvali se spolu jak příkré schody zvládnou. Filip se domníval, že nejlépe bude, když budou sestupovat dolů po jednom schodu. Brejkovi se návrh nelíbil.
Brejk se uhodil slavnostním máchnutím tlapky do hrudníku, pohodil hlavou a už ho nikdo nemohl zadržet. Jeho jízda na schodišti byla učiněná akrobacie, hodila se na vystoupení v cirkusu. A než bys řekl švec, už byl klokan dole. Ale udělal chybu, že se nerozhlédl. On totiž taky neměl na rozhlížení čas.
A v přízemí domu vjel Brejk plnou parou do paní správcové. Ta právě drhla schody a tak si tu melu dovedete přestavit. Paní správcová klesla na stěnu chodby. Brejk se po nárazu otřepal a zmizel omráčené ženě z očí.
Filip byl opatrnější než Brejk. A taky se bál pustit se na bruslích po schodišti. Dojel pouze k výtahu, nasedl, a v klidu sjel až do přízemí. Pak vyletěl jako střela ze zdviže a strefil se přesně do otevřených domovních dveří. Ale špatně to dopadlo. Na chodníku před domem vjel Filip plnou rychlostí do ženy. Paní měla nákupní tašku naplněnou zbožím. Prostě se Filip, právě tak jako Brejk, nestačil rozhlédnout.
Žena spínala ruce a moc hubovala. Filip by se nejraději někde ztratil, tak mu bylo úzko, když se podíval na spoušť, kterou způsobil. Na zemi byla rozsypaná mouka, máslo leželo uprostřed rozlitého mléka a několik vajíček volně vytékalo na rohlíky. Filip se snažil rozzlobenou ženu usmířit. Odprošoval ji, ale žena lamentovala a hořekovala dál nad svým zničeným nákupem.
Kolem Filipa a ženy se už hromadil dav lidí, zvědaví chodci. Hubovali na Filipa a ten ubezpečoval ženu, že vše nahradí. Nevěděl sice co ještě udělá, ale bylo mu jasné, že musí co nejrychleji pryč.
Na štěstí se pro Filipa vrátil přítel Brejk. Odstrčil zvědavce, vzal Filipa za ruku a vykřikl – všechno vrátíme a přineseme! – On totiž Brejk občas uměl mluvit lidskou řečí. Pak se oba vzdálili a Filip si ještě stačil vypůjčit od rozhněvané ženy její nákupní tašku.
Oba naši přátelé jeli vesele na kolečkových bruslích ulicí. Drželi se spolu v pase. Filip si dokonce pohvizdoval. Jejich jízda byla dokonalá. Ohleduplně se vyhýbali chodcům, a už se blížili k veliké samoobsluze. Brejk byl o kousek vpředu, když se na chodníku objevila překážka. Takový malý plot, který ohražoval výtah dolů do sklepení pod železářským obchodem. Brejk plot přeskočil, ale Filip ho porazil a spadl do otvoru.
Filip se ihned ze sklepení vynořil nahoru. Seděl na zádech dělníka, který právě výtahem vyjížděl na chodník. Muž se rozzlobil, shodil Filipa na dlažbu a rychle odjel. Jenomže náš sportovec měl brusli pouze na jedné noze. Nevěděl, že druhá právě sjíždí do sklepení.
Brejk byl zatím již v krásné, veliké samoobsluze. Projížděl se mezi všemi druhy jogurtů, smetánků, konzerv, rohlíků, chlebů, ale nejvíce ho zaujaly pytlíky hrozinek, čokoláda a mandle.
Brejk se pohyboval na kolečkových bruslích mezi regály s naprostou samozřejmostí. Mezi kupujícími nastal zmatek. Brejk se totiž nestačil vyhýbat nákupním vozíkům. Viděli jste taky už někoho v samoobsluze na kolečkových bruslích?
Chudák Filip na jedné brusli už dorazil za svým přítelem. Byl rád, že Brejka našel, a jak jen mohl, rychle vjel dovnitř do samoobsluhy.
A co Filip spatřil, to mu stáhlo hrdlo úzkostí. Brejk totiž právě nabral na svůj vozík obtloustlou dámu, která křičela a zděšeně mávala rukama.
Marně chtěl Filip Brejkovi nějak pomoci. Klokan se nemohl s vozíkem zastavit, kličkoval mezi regály, a dáma stále poděšeně volala o pomoc.
Než se Filip dostal k Brejkovi, už byl konec divoké jízdy. Vozík prudce narazil do bedny s limonádami a dáma vylétla do vzduchu. Záhy pak přistála v mrazící vaně, plné polárkových dortů se šlehačkou.
Brejk pádil z místa pohromy pryč. A to už se lidé v samoobsluze shromažďovali a kroutili hlavami nad takovou nezbedností.
Obtloustlá dáma seděla stále ve vaně a nevadilo jí, že ji něco studí. Šlehačka a dorty byly totiž náramně dobré. A tak když jí lidé pomáhali ven, moc se dámě z těch dobrot nechtělo.
Ale všemu ještě zdaleka nebyl konec. Jak se Filip a Brejk v samoobsluze hledali, řítil se Brejk s vozíkem k hromadě konzerv.
Prásk a bum – pyramida konzerv se řítila k zemi se strašným rachotem.
Brejk chtěl konzervy zadržet. Ale ani jeho veliká síla tentokráte nestačila. Filip mu pomáhal. Marně. Po Brejkovi a Filipovi jako by se zem slehla. Přikryl je vysoký kopec konzerv.
Vedoucí samoobsluhy byl duchapřítomný. S několika prodavači začali rychle konzervy odklízet. A tak se naši zasypaní přátelé dostali ze zajetí konzerv na vzduch.
Vedoucí samoobsluhy se na Filipa a Brejka zlobil, domlouval jim. Brejk se chtěl potichu vytratit, ale Filip to nedovolil.
Filip musel Brejkovi vysvětlit jakou škodu v samoobsluze způsobili. To víte, klokani přece jenom tak rychle nechápou všechny starosti nás lidí. A přesvědčil ho, že musejí konzervy zase srovnat. Místo pyramidy pak stál v obchodě pěkný hrad z konzerv.
Naši přátelé ještě srovnali v samoobsluze všechny rozházené vozíky, dali do pořádku mrazící vanu a pak se omluvili obtloustlé dámě a všem zákazníkům. Filip zametl také podlahu a Brejk ji krásně vyleštil svým ohonem. Dáma potěšeně tleskala.
Vedoucí samoobsluhy byl velice rád a nabídl našim přátelům, aby u něho zůstali jako uklízeči. Filip odmítl, musel s Brejkem ještě nacvičit mnoho dalších sportů – musel se moc a moc učit.
Vedoucí samoobsluhy už věděl proč Filip s Brejkem k němu zamířili, dozvěděl se, co se jim přihodilo. A tak jim dal za vzorně uklizený obchod odměnu – mohli si vybrat zboží, které potřebovali. Brejkova klokaní kapsa se pak vrchovatě naplnila. Ale pro jistotu přendal Filip z klokaní kapsy do nákupní tašky vajíčka, mouku, mléko a prostě všechno to, co se koulelo po chodníku před jejich domem.
Filip pak vrátil postižené ženě plnou nákupní tašku. Všechno bylo odpuštěno. – Nácvik jízdy na kolečkových bruslích sice neskončil příliš slavně, ale Brejk a Filip poznali, že se dá vždycky všechno napravit – jenom se musí chtít. A Filipovu ztracenou kolečkovou brusli? Tu našli druhý den pohozenou na chodníku před domem.
Konec.
y
