y
O hodném tovaryši Jirkovi
Za dávných časů žil jeden tovaryš, Jirka mu říkali, šel světem a lidem boty spravoval. Valně se mu nevedlo,lidé často k němu byli nedobří a tak si Jirka všímal každé křivdy a bezpráví a kde mohl, snažit se pomocí.
Šel tak jednou lesem kolem mraveniště. Bylo celé rozryté a mravenečkové se snažili škodu napravit. Jirka shrábl kloboukem rozrytou hlínu a jehličí a mraveniště upravil. Mravenci mu za to děkovali a slíbili, že mu také pomohou, až mu bude zle. Jirka se jen usmál a šel dál.
Došel k velkému stromu. Mezi jeho větvemi byla napnuta obrovská pavučina a v ní zoufale bzučela moucha. Jirka ji opatrně z pavučiny sejmul, moucha Jirku oblétla a zabzučela mu do ucha: „Bz, bz, bz, děkuji ti Jirko. Já ti také pomohu, až ti bude nejhůře.“ Jirka si pomyslil: „Jak ty bys mi, malá muško, mohla pomoci?“
Druhého dne vyšel z lesa a přišel k řece. Na břehu se dva rybáři hádali o rybu. Jirka si rybu koupil, poslední své peníze mezi rybáře spravedlivě rozdělil a rybu hodil do vody. Ryba zavolala: „Děkuji ti, Jirko, zachránil jsi mi život. Odměním se ti, až mé pomoci budeš nejvíc potřebovat.“ Jirka mávl rukou o ubíral se dál.
Přišel do města, nad nímž se na vysoké skále tyčil hrad. Lidé vyprávěli že tam žije zlá kněžna — čarodějnice — a vězní ve vysoké černé věži překrásnou pannu -— Zlatovlásku. Jirka si umínil, že tu dívku vysvobodí a hned se vydal k hradu.
Na hradě ho zavedli za zlou kněžnou. „Oh, oh, panáčku! Nelehký úkol sis vybral,“ pravila, když jí Jirka pověděl, proč přichází. „Mnoho mládenců se již pokusilo vysvobodit Zlatovlásku, ale všichni to zaplatili životem. Musíš splnit dva úkoly a jednu hádanku uhodnout.“
Zavedla ho do zahrady a přikázala mu, aby shledal v travé do rána 99 perel, které zde kdysi Zlatovláska roztrousila. „Bude-li jedna jediná perla chybět, zle se ti povede.“ Jirka osaměl a smutně se dal do práce. Ale sotva tři perly našel, kde se vzali — tu se vzali — mravenečkové! Rychle pobíhali v trávě, perly na jedno místo snášeli a za hodinku měl Jirka všech 99 perel.
Ráno je donesl kněžně čarodějnici. Ta se velmi podivila a dala Jirkovi další úkol: „ V jezírku ztratila Zlatovláska zlatý prsten. Do rána jej musíš najít. Nedoneseš-ti, o hlavu budeš kratší!“ Jirka Šel smutně k jezeru a marně přemýšlel, jak by prsten našel. Vtom se z vody vynoří ryba, kterou zachránil. „Vím, co tě trápí, Jirko, ale nebuď smutný, pomohu ti.“ Zmizela pod hladinou a za chvíli připlula ke břehu s prstenem v hubě.
Ráno přišel Jirka ke kněžně a prsten odevzdal. Kněžna se zamračila a zavedla Jirku do velkého sálu, kde stálo sedm bíle zahalených dívek. „Uhodni, která je Zlatovláska! Uhodneš-li bude tvou ženou, neuhodneš-li, životem to zaplatíš!“ Jirka se díval s jedné dívky na druhou, všechny tváře stejně spanilé i oči a ústa bez jediného rozdílu. Jak měl uhodnout? Vtom mu zabzučelo nad hlavou. Muška! „Bz, bz, pomohu ti, Jirko,“ a rozlétla se nad hlavami dívek: „to není, ta také ne,“ až nad poslední se zastavila. „Ta je to!“
Jirka ukázat na sedmou pannu. Ta spustila s hlavy šátek, v síni se v tu chvíli rozzářilo a Zlatovláska radostně běžela k Jirkovi. Kněžna — čarodějnice — se proměnila v ošklivého ptáka a vylétla z okna ven. Jirka se Zlatovláskou žili pak šťastně spolu na hradě až do smrti.
