y
Vývoj dopravních prostředků
Znáte, děti, starou pohádku o sedmimílových botách? Nebyly to jen ledajaké obyčejné holínky, ale zázračné! Když si prý někdo takové holínky obul a udělal krok, překročil velké pole. Udělal ještě krok a řeka zůstala za ním. A na třetí se lehounce přehoupl přes velký kopec. No a jistě znáte i druhou pohádku o létajícím koberci, který přenášel lidi přes města, řeky a hory. Kdo jen mohl vymyslet takové neskutečné pohádky? To za starých časů vymysleli lidé, co chodili stále jen pěšky, bolely je nohy, a proto velmi toužili pohybovat se rychleji a bez námahy. Proto snili o sedmimílových botách a létajících kobercích. My dnes už o takových zázračných věcech snít nemusíme. Máme přece dopravní prostředky, které člověk sestrojil k tomu, aby se mohl rychleji a bezpečněji pohybovat po zemi, po vodě i ve vzduchu. Bylo však třeba hodně let, mnoho moudrých lidí, kteří dali hlavy dohromady a vynalezli loď, auto, letadlo nebo raketu. Vydejme se spolu na cestu z minulosti do přítomnosti, abychom viděli, jak který dopravní prostředek vznikl, jak se měnil a jak dnes slouží člověku.
KAPITOLA PRVNÍ, ve které se člověk pohybuje pouze vlastní silou
Za dávných časů, když se člověk živil jen lovem divoké zvěře, těžko a pomalu se pohyboval, zvláště když napadl sníh. Proto dumal, až vymyslel, že když si připne na nohy sněžnice, neboří se mu nohy do sněhu a lépe může kráčet. Když spojil dohromady dvě zakřivené latě, vytvořil tak sáňky. Podobně vznikly i lyže, na kterých ještě i dnes tak rádi sjíždíme dolů z kopce.
Hodně vody uběhlo, než se člověk naučil stavět domy a obrovské pyramidy. Na to však potřeboval dopravovat z velké dálky obrovské a těžké kameny. Když pod ně podložil kulaté trámy, těžký náklad se po nich sunul snadněji. No přece stavba takových pyramid – královských hrobů v Egyptě – byla těžká práce. Vykonávali ji otroci.
KAPITOLA DRUHÁ, kde člověku pomáhají i zvířata
Když si člověk zkrotil zvířata, využíval je na dopravu nákladů. Na koni mohl jezdit, nebo připevnit menší náklad na sedlo a větší na hole, které se jmenovali svlaky.
Později člověk zjistil, že náklad se snadněji převáží na kolech, které uřízl z kmene nebo stloukl z desek. Buvoli utáhli na voze těžký náklad, ale šli velmi pomalu.
KAPITOLA TŘETÍ, v níž se dozvíte o využití přírodních sil v dopravě
Bylo to ještě dříve, když člověk – lovec pozoroval, jak řeka teče a unáší i celé stromy. Když musel přejít na druhý břeh, spojil si z kmenů vor a řeka přestala být pro něj překážkou. Zas jiný si vydlabal z kmene člun a připevnil na hůl rohož. Takto vznikla první plachetnice a člověk se naučil využívat proud řeky i vítr.
Když si lidé postavili velké lodě, nebylo jim překážkou ani širé moře. Přestože vítr velmi usnadnil plavbu po moři, přece byly i dny úplného bezvětří, kdy plachty povadly a loď zůstala stát na místě. Zde bylo třeba pohánět loď opět lidskou silou. Těžkou práci veslařů na římských veslicích vykonávali otroci, poháněni bičem otrokářových dozorců.
Umění ovládat vítr člověk ustavičně zdokonaloval, až na takovou trojstěžňovou plachetnici, která dokáže plavat i šikmo proti větru.
KAPITOLA ČTVRTÁ, v níž člověk zapřáhl do práce nového pomocníka – páru.
Doprava po suché zemi i po vodě byla do té doby stále velmi pomalá a závisela na síle zvířat nebo síle přírodních živlů – větru a proudu řek. Bylo třeba hodně přemýšlet, hodně zkoušet a zdokonalovat, až se člověk naučil využívat sílu páry. Všiml si totiž, že pára i v malém hrnci zvedá těžkou pokličku. Tuto sílu využil ve válci parního stroje, který se uplatnil i při dopravě po vodě. První parní lodě poháněla lopatková kola.
Sílu páry bylo možné využít i při dopravě po suché zemi. Takto vypadala první lokomotiva, která se jmenovala sice \"Raketa\", ale dosahovala na tehdejší časy \"závratnou\" rychlost – 20 km za hodinu.
Dnes moderní parní lokomotiva utáhne celou soupravu těžkých vozů a ujede za hodinu i přes 100 km.
KAPITOLA PÁTÁ, se odehrává již za našich časů. Hlavním hrdinou je elektřina
Po parním stroji bylo významným vynálezem využití elektřiny. A tak dnes vytlačují elektrické lokomotivy ze železniční dopravy parní stroje. Používáme je pro přepravu osob i zboží (nákladu). Hurá, už nám nebudou při cestování létat saze do očí a pojedeme rychleji!
I v městech při pouliční dopravě využíváme sílu elektřiny. Jezdí tu po kolejích tramvaje a po ulicích trolejbusy. A jestlipak víte, kudy přichází do jejich motorů elektrický proud?
KAPITOLA ŠESTÁ sleduje použití výbušného motoru v dopravě
Zkušenosti z použití parního stroje přivedly lidi na myšlenku výbušného motoru. Stačilo už jen uložil motor na takový kočár a vznikl první automobil.
Věřili byste, že toto jsou první potomci starého \"dědečka\" automobilu? Frčí si rychle po betonových silnicích – autostrádách. Kdo z vás dokáže říci, jaké druhy aut jsou na obrázku?
Na parkovišti odpočívají další motorová vozidla: skútr, motocykl s postranním vozíkem a sportovní dvousedadlový vůz. Každé z nich slouží našim pracujícím při cestě do práce i na rekreaci.
KAPITOLA SEDMÁ, v níž se člověk odpoutal od země
Mezitím však člověku nestačilo běhat rychle po zemi a plout po vodě, ale chtěl vzlétnout jako pták i do vzduchu. Byla to událost, kdy vzlétl první balón – plněný horkým vzduchem! Víte, proč se zvedl od země do výšky?
Balón však unášel člověka ne tam, kam on chtěl, ale kam foukal vítr. A proto se člověk rozzlobil, jakýsi doutník naplnil lehkým plynem a připojil k němu motor s vrtulí. Tak vznikla vzducholoď.
Co však unášelo nad zemí tento první aeroplán, když je těžší než vzduch?
Dnes se stalo letadlo nejrychlejším dopravním prostředkem. Letecké linky spojují města celého světa. Na našich letištích přistávají letadla poháněná vrtulovými nebo proudovými motory.
Největší a nejrychlejší dopravní letadlo s proudovým motorem jmenuje se TU-104. Proletí z Prahy do Moskvy za dvě a půl hodiny.
Ještě větší rychlosti dosahují proudové stíhačky. Letí rychleji než zvuk a když letí nízko nad zemí, slyšíme jejich hřmot až tehdy, když už proletěly. Po vzletu do vzduchu se jim podvozek automaticky zasouvá do křídel.
Avšak člověku už ani taková rychlost nestačí. Vysílá do vesmíru meziplanetární rakety s družicemi. Rakety letí kosmickou rychlostí a není daleko doba, kdy i člověk opustí prostor naší Země.
KAPITOLA OSMÁ A POSLEDNÍ, čím nejrychleji projedete kolem zeměkoule?
Kdysi by člověku nebyl stačil ani celý život, aby pěšky obešel zeměkouli. Dnes dopravní prostředky provedou tuto cestu za velmi krátký čas. Porovnejte si ho.
ZÁVĚR, kterým se s vámi rozloučíme. Na obrázcích jste, děti, viděly, jak člověk odedávna svou prací a umem přetváří přírodu a pomocí dopravních prostředků překonává velké vzdálenosti nejen na Zemi, ale i ve vesmíru. Snaží se přitom dosáhnout čím dál větší rychlost, která mu šetří čas a přibližuje mu i vzdálené země a prostory.
