Pod kopcem našli veliké mraveniště. Mareček se dlouho díval, jak si do něj mravenci usilovně nosí suché jehličí.
Na jaře bývá všude veselo, v parku a na dvorcích si hrají děti, v písku si stavějí mosty, tunely a hrady.
Mareček si s kamarádem chce v písku postavit domek. Staví, staví, kamínky si ukládá, písek si přisypává, ale práce se mu nedaří, dům se boří, proto se ptá tatínka: „Řekni mi, tatínku, jak si lidé stavějí dům, že se nezboří, protože až vyrostu, chci být stavitelem.“
Otec se zamyslel a vzal malého Marečka do města podívat se na stavbu velkého sídliště. Chtěl Marečkovi ukázat, že je to i pro velké lidi složitá práce.
Na stavbě bylo rušno. Stroje už zdálky hučely, jeřáb zdvíhal těžká břemena, míchačka vysypávala beton a lidé u strojů pomáhali.
Mareček to všechno velice obdivoval. Potom otec vyhledal vedoucího, který řídí stavbu: ten je provedl po celém sídlišti. Byly tam vysoké poschoďové domy, tak velké, že Mareček na ně sotva dohlédl.
K velkému sídlišti, kde budou bydlet tisíce lidí, postaví i školu, která bude ze samého skla, obchodní dům, sportovní stadion, hotel a kino.
Potom jim strýček stavitel ukázal plány sídliště a vyprávěl jim, jak inženýři, architekti a stavitelé na nich pracují.
Postupně ukazoval Marečkovi, jak pokračuje práce na stavbě. Říkal, že první přijdou zeměměřiči vyměřit sídliště. Potom přivezou stavební stroje.
Mareček obdivoval tyto stroje při práci. Buldozer urovnával zem, bagr hloubil základy, nabíral zeminu a vysypával ji do připraveného nákladního auta.
Nedaleko hučela míchačka, v které se míchal beton, cement, písek a voda, a transportér ho dopravoval na pásu na stavbu.
Jeřáb zdvíhal panelové stěny, z nichž stavbaři montovali dům. Mareček se nestačil divit, jak stavba před jeho očima rychle narůstá.
Potom je stavitel zavedl dovnitř domu. Tady jim ukazoval, jak instalatéři montují vodovod, zavádějí ústřední topení, plyn a elektrické vedení.
Nakonec malíř vymaluje byt a parketář pokryje podlahu, připevní se okna, dveře a byt je hotový.
Do takto připraveného hotového domu se stěhují nájemníci.
„Kdysi se tak moderně nebydlelo ani nestavělo,“ nezapomněl stavitel Marečkovi připomenout. „Stroje tehdy nebyly, jen zednická lžíce, vodováha, olovnice a kladivo byly pomocníky stavbařů. Všechno se dělalo ručně.“
„Těžkými krumpáči kopali lidé základy pro stavbu a namísto bagru nakládali zeminu do koleček a vyváželi ji ven.“
„Zedník přikládal cihlu po cihle, spojoval maltou, kterou mu pomocníci ručně namíchali a nanosili. Byla to opravdu dřina, velice zdlouhavá práce, než se postavil dům.“
„Lidé přemýšleli, jak by co nejrychleji a bez větší námahy dům postavili. Inženýři navrhli plány a dělníci v továrnách vyrobili stroje, které ukazují na výstavách a dnes už jsou známé na celém světě,“ končí strýček stavitel své vyprávění.
Mareček byl nadšený. Když se vrátil z města domů, vyprávěl své dojmy dětem. Sedl si ke svým hračkám a začal stavět dům. Velký, poschoďový dům, jako jeho sen, že jednou bude i on inženýr-stavitel, a vesele si při tom prozpěvoval: „Stavím, stavím, cosi stavím, cihly k sobě ukládám, cihličky si přikládám: žlutou, modrou, zelenou, na to stříšku červenou. Co to bude? Domeček. A v něm bude byteček. Pro tatínka, mamičku, pro mě a mou sestřičku.“
y
