y
Otesánek
V malé, ale útulné chaloupce za vesnicí u lesa žili žena s mužem. Byli chudí, ale i tak velmi toužili po děťátku. Lidé je varovali, že by mu těžko měli co dát na jídlo, ale oni všem říkali, že když mají co oni jíst, děťátko by také jistě uživili.
Muž šel jeden den do lesa, tam pokácel stromek a pak vykopal i pařízek. Muže napadlo, že vypadá jako malé děťátko! Trochu ho otesal: ručičky, prstíčky, hlavička i tělíčko – vše najednou vypadlo jako živé, tak ho vzal domů ženě a řekl, že se o něj může starat a že se bude jmenovat Otesánek.
Žena doma děťátko vzala, zabalila do peřinky a začala chovat v náručí jako pravé miminko. V tom se peřinka začala hýbat a ozvalo se: „mámo, já bych jed!. Tak položila dítě do postýlky a šla uvařit kaši.
Uvařila jí celý rendlík, dala ji Otesánkovi a ten ji všechnu snědl, ale Otesánek křičel dál: „mámo, já bych jed!“ Žena tedy běžela k sousedce, vyprosila krajáč mléka. To Otesánek vypil a volal: „mámo, já bych jed!“
Tak šla žena do vsi a zadlužila se za bochník chleba, než se otočila, Otesánek i ten snědl a pokračoval: „mámo, já bych jed!“ Divila se, že ten bochník snědl, ale než se nadála Otesánek povídá: „kaši jsem sněd, mléko vypil, bochník chleba jsem snědl a tebe také sním!“ a šup a žena byla v něm.
Když se táta vrátil a slyšel Otesánka: „táto, já bych jed!“. Muž se divil a ptal se: „kde je máma?“ „Snědl jsem ji a tebe také sním!“ řekl Otesánek a v tom okamžiku měl tátu v sobě. Čím víc jedl, tím měl ale větší hlad. Tak vyšel z domu ven a šel se do vsi najíst.
Po cestě potkal děvečku s trakařem a ta se ptala, z čeho má tak velký břich. Odpověděl: „Jedl jsem: snědl jsem kaši z rendlíka, mléko z krajáče, pecen chleba, mámu, tátu a tebe také sním!“ A děvečka i s trakařem zmizela v jeho břiše.
Na to potkal pasáka, co pásl ovce. Otesánek na něj dostal chuť a povídá: „Snědl jsem kaši z rendlíka, mléko z krajáčku, pecen chleba, mámu, tátu, děvečku s trakařem a tebe také sním!“ A tak snědl i jeho, ovce i se psem. A jedl dál - jedl, co po cestě potkal: sedláka i stádo prasat, hocha na koni i koně.
Až na poli potkal babičku, která okopávala zelí. Otesánek nezaváhal a začal vytrhovat zelné hlávky a cpát do sebe jednu za druhou. Zadíval se na babku a chtěl spolknout i jí, ale babička se na něj zaškaredila a řekla mu, že už toho dost snědl, vzala motyčku a ...
A když padl jako podťatý na zem, rozpárala mu břicho - v tu chvíli mu z břicha vyskočil, sedlák i s prasaty, ovčácký pes, muž i žena, která si pod paží nesla pecen chleba.
V břiše ale nezůstal ani ovčák i s ovcemi, hoch s koňmi, děvečka s trakařem – a všichni šťastně utíkali domů.
