y
O kohoutkovi a slepičce
Kohoutek a slepička si spolu vyšli do obory na oříšky. Kohoutek povídá: „Když něco najdeme, rozdělíme si to mezi sebou na polovinu.\" „Tak dobře!\" odpověděla slepička. Hrabala a hrabala.
Vyhrabala jadérko a hned se s kohoutkem o ně rozdělila. Potom vyhrabal kohoutek také jadérko, ale protože byl lakomý, chtěl je rychle sám spolknout, aby slepička nevěděla. Semínko mu ale uvízlo v krčku. „Běž honem, slepičko, přines mi vody, jinak umřu!\" Jak to dořekl, převalil se na zem, s nožkama vzhůru. Slepička běžela pro vodu ke studánce.
„Studánko, dej vody mému kohoutkovi; leží tam v oboře, má nožky nahoře, bojím se, bojím, že umře!\" Studánka řekla: „Nedám ti vody, dokud mi nepřineseš od švadleny šátek.\" Slepička rychle běžela ke švadlence.
„Švadlenko, dej šátek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi; leží tam v oboře, má nožky nahoře, bojím se, bojím, že umře!\" Švadlenka odvětila: „Nedám ti šátku, dokud mi nepřineseš od ševce střevíčky.\" Slepička tedy běžela k ševci.
„Mistře, dej střevíčky švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi; leží tam v oboře, má nožky nahoře, bojím se, bojím, že umře!\" Švec řekl: „Nedám ti střevíčky, dokud mi nepřineseš od prasete štětiny.\" Slepička běžela k praseti.
„Prasátko, dej ševci štětiny, švec dá střevíčky švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi; leží tam v oboře, má nožky nahoře, bojím se, bojím, že umře!\" Prase na to řeklo: „Nedám ti štětiny, dokud mi nepřineseš od hospodáře zrní.\" Slepička běžela prosit k hospodáři.
„Hospodáři, dej prasátku zrní, prasátko dá ševci štětiny, švec dá střevíčky švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi; leží tam v oboře, má nožky nahoře bojím se, bojím, že umře!\" Hospodář odpověděl: „Nedám ti zrní, dokud mi nepřineseš od krávy smetany!\" Slepička běžela kvapem ke kravce.
„Kravičko, dej hospodáři smetany, hospodář dá praseti zrní, prase dá ševci štětiny, švec dá střevíčky švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi; leží tam v oboře, má nožky nahoře, bojím se, bojím, že umře!\" Kráva řekla: „Nedám ti smetany, dokud mi nepřineseš z louky travičky.\" Slepička se obrátila na blízkou louku.
„Louko, dej prosím krávě travičku, kráva dá hospodáři smetany, hospodář dá praseti zrní, prase dá ševci střevíčky, švec dá střevíčky švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi; leží tam v oboře, má nožky nahoře, bojím se, bojím, že umře!\" Louka řekla: „Nedám ti travičky, dokud mi nevyprosíš z nebe déšť!\" Slepička prosila:
„Nebe, nebíčko! Dej louce déšť, louka dá krávě travičku, kráva dá hospodáři smetany, hospodář dá praseti zrní, prase dá ševci štětiny, švec dá střevíčky švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi; leží tam v oboře, má nožky nahoře, bojím se, bojím, že umře.\" Slitovalo se nebe nad kohoutkem a seslalo louce deštík, louka pak dala travičku, kráva smetanu, hospodář zrní, prase štětiny, švec střevíčky, švadlenka šátek a studánka vody. Slepička nabrala vody do zobáčku, a jakmile ji kohoutkovi do krku vpustila, sklouzlo jadérko dolů, kohoutek skočil na nožky, zatřepal křídly a vesele zakokrhal. Poděkoval slepičce, že ho zachránila a slíbil, že už nikdy nebude lakomý.
