y
Živá voda
Byl jednou jeden král a ten měl tři syny. Když zestárl, oslepl a nikdo mu nedovedl pomoci.
Jednou v noci se mu zdálo o živé vodě, která dovede slepotu vyléčit. I zavolal své tři syny a ptal se jich, který půjde hledat živou vodu. Bylo rozhodnuto, že půjde nejstarší.
Nejstarší syn se vyšňořil, nabral si peněz a vydal se na cestu. Dojel do velkého města a hodoval tak dlouho, až všecky peníze promrhal. Když se nevracel, král poslal pro živou vodu prostředního.
Také ten si nabral peněz a přijel do onoho města. Hýřil a hýřil, až všecko prohýřil, zůstali potom ve městě oba jako žebráci a domů se neodvážili.
Jel pro živou vodu nejmladší, ale ve městě se nezastavil. Vzal si na cestu jenom tolik peněz, kolik nutně potřeboval, a na radovánky neměl kdy.
Za městem vjel kralevic do lesa a potkal tam šedivého vlka. Tasil meč a chtěl vlka zabít. „Nech meč a vezmi mě s sebou,“ řekl vlk. „Vím, kam jdeš, a budeš mě potřebovat.“ Králevic uposlechl a na vlkovu radu pustil svého koně na louku, aby se pásl.
Potom vlk králevice vyzval, aby mu usedl na hřbet, že ho ponese. Králevic uposlechl. Vlk se vznesl vysoko nad lesy a nesl králevice přes hory a vody na křišťálovou horu. Tam stál zámek ze samého stříbra.
V zámku na nádvoří byla studna a v té studni pramen živé vody. Králevic nabral vody do láhve, schoval ji do kapsy a chtěl odejít. Ale tu ho napadlo, aby se po nádherném zámku trochu podíval.
Šel dlouhou chodbou a na jejím konci otevřel dveře. Vstoupil do komnaty, kde ležela na zlatém loži mladá královna se zlatou korunkou na čele. Vedle ní ležel zlatý pás. Králevic vyměnil zlatý pás za svůj stříbrný a odešel.
Vtom se ze zámku vyřítil dvanáctihlavý drak. Králevic se posadil na vlka a pádil nad mraky. Ale drak za nimi.
Za strašné bouře se strhl mezi drakem a princem v oblacích zápas na život a na smrt. Králevic vytasil meč a uťal drakovi křídlo. Poražený drak padl do moře.
V lese se králevic s vlkem rozloučil a vrátil se domů na koni, který už na něho čekal. Ve městě, kde zůstali jeho dva nehodní bratři, přenocoval.
Když spal, vytáhli mu bratři z kapsy láhev se živou vodou, vylili ji do jiné láhve a do králevicovi nalili vodu, která zabíjela.
Než se králevic vrátil k otci, dva starší už byli doma. Králevic podal otci láhev, ale starší synové krále varovali, aby vodu nepil, že zemře. Král dal napít psovi a ten opravdu pošel.
Králi se vrátil zrak, teprve když se napil z láhve, kterou mu nabídli starší synové. Na jejich radu dal králevice uvěznit do věže.
Jenže králevic nezůstal v neštěstí opuštěn. Kde se vzal, tu se vzal šedivý vlk. A chodil k věži každou noc, aby králevice potěšil a dodal mu odvahy.
Mezitím se na stříbrném zámku probudila mladá královna. Na křišťálové hoře se všecko zazelenalo a zavonělo květy a do zámku se vrátil život. To proto, že dvanáctihlavý drak po souboji s králevicem v moři zahynul.
Potom dostala královna synáčka, který byl pro ni největším potěšením. Po sedmi letech objevil stříbrný pás a ptal se matky, komu náleží. Královna mu řekla, že toho rytíře brzy uvidí. Napsala starému králi, aby k ní poslal syna, který mu přinesl živou vodu.
Jak to uslyšel nejstarší, sedl na koně a jel na stříbrný zámek. Když ho chlapec uviděl z okna, jásal, že se tatínek vrací. „To není tvůj otec, ten by přijížděl po zlatém mostě,“ řekla královna. „Tento jede po železném.“ A dala zlého prince vsadit do věže.
Potom napsala znovu a král poslal prostředního. Všecko se opakovalo jako po prvé a také druhý byl uvězněn. I poslala královna posly ke králi potřetí.
Král přečetl třetí list a přikázal, aby vyvedli z věže nejmladšího. Králevic padl otci kolem krku a vypravoval mu, jak se před sedmi lety všecko sběhlo.
Potom se vyšvihl na koně a letěl na křišťálovou horu. Když přijel k zámku, kůň zamířil na zlatý most. Synáček hledící z okna jásal. Tentokrát to byl opravdu jeho pravý otec.
Královna se králevice otázala: „Co všecko jsi spatřil v zámku, když jsi přijel pro živou vodu?“ A králevic vyprávěl o studni, o komnatě a o dvanáctihlavém drakovi, s nímž svedl v oblacích souboj. Potom položil na stůl zlatý pás, který vyměnil za stříbrný. Tím potvrdil, že mluvil čistou pravdu.
Na znamení veliké radosti dala královna vystrojit nádhernou hostinu. Nechyběl na ní starý král, ani šedivý vlk. Radovánky trvaly čtrnáct dní a byli na ně pozváni všichni lidé z království.
