Žila-byla u Péti na stole tužka. Péťa ji často potřeboval a tužka kreslila co chtěl Péťa. A proto měl Péťa svou tužku velmi rád.
Jednou, když Péťa spal, kde se vzal, tu se vzal, vyskočil na stůl myšák. Uviděl tužku, vzal ji a odnesl si ji do své díry.
„Pusť mě, prosím tě“ žadonila tužka, „k čemu bych ti byla? Jsem ze dřeva a nejsem k jídlu.“ „Já tě budu hryzat.“ řekl myšák. „Musím si brousit zuby a tak hryžu, na co přijdu,“ a tak se hned do tužky zakousl.
+6
„Ach,“ vykřikla tužka,“ nech mě tedy alespoň naposled něco nakreslit. Potom si se mnou udělej, co chceš.“ „Budiž,“ souhlasil myšák. „Kresli si tedy, však tě stejně potom na kousíčky rozkousám!“
Tužka těžce vzdychla a nakreslila pěkné kolečko. „To je sýr?“ ptal se myšák.
„Může být i sýr,“ řekla tužka a nakreslila ještě několik malých koleček. „Ano, ano, je to sýr a v něm dírky,“ dohadoval se myšák.
„Může být, i dírky, souhlasila tužka a nakreslila ještě jeden větší kroužek. „To je jablíčko!“ vykřikl myšák.
„Může být i jablíčko,“ řekla tužka a nakreslila ještě dva podlouhlé kroužky. „To já znám, jsou to sardelky!“ vykřikl opět myšák a už se olizoval. „Přestaň už kreslit, tužko, už se mi sbíhají sliny.“
„Počkej ještě minutku,“ prosila tužka a nakreslila ještě dvě okurčičky. A když začala kreslit ještě trojúhelníčky, to už myšák nevydržel a vykřikl: „Nech toho už, nekresli dál!“
Ale tužka ještě rychle nakreslila dlouhé vousy. „Ó, vždyť je to kočka!“ vykřikl polekaně myšák. „Spaste duši,“ volal zděšeně a honem utíkal do své díry. Od té doby se už myšák neukázal. Tužka se vrátila na stůl a zase s ní Péťa pěkně kreslil jako dříve.
y
