Ve staré chaloupce zůstávala matička se dvěma syny. Jednou se matička roznemohla a žádný lékař jí neuměl pomoci.
I vyšli oba synové před chalouku pod lípu a radili se, co mají dělat, aby matička ozdravěla. A co se tak radí, nad hlavami šust, a na lípě sedí pták ohnivák. Jak ho uviděli, zvolali: „Ptáčku, ohniváčku, nevíš, co pomůže naší matičce?“ „Voda ze stříbrné studánky,“ odpověděl ohniváček a šust a byl pryč. A tak si bratři umínili, že půjdou do světa najít stříbrnou studánku. Mladší Jasoň zůstal u matičky a starší Květoň se pustil do světa.
Když se rozloušil s matičkou, Jasoň ho vyprovodil až ke košaté lípě. Tam utrhl Květoň lipový proutek, zarazil jej do země a povídá: „Bratře Jasoni, pokud se ten proutek bude zelenat, potud budu na živu. Ale jak uvadne, jdi mě hledat.“ Objali se a Květoň se pustil do lesa.
+6
Třetího dne večer šel hlubokým lesem. Najednou stál před ním stařec, bílé vlasy měl po ramena a vousy po pás. „Proč jsi tak smuten, mládenče,“ ptal se stařeček. „Jak bych nebyl smuten, když nám matička sůně. Nic ji neuzdraví, než voda ze stříbné studánky, ale nikdo o ní neví.“ „Dám ti zlatý ořech,“ povídá stařeček. „Ten tě dovede ke stříbrné studánce v čarovné zahradě. Ale, chceš-li se vrátit domů, nesmíš kromě vody ničeho ze zahrady vzít.“ Květoň slíbil, že nic ze zahrady nevezme, stařec položil před něj na pěšinku zlatý ořech a ten se kutálel vpřed. Květoň stařečkovi poděkoval a pustil se za ořechem.
Za chvíli přišel k veliké skále a ta se před ním sama otevřela, Květoň prošel skalou a ocitl se v překrásné zahradě. Na stromech houpalo se překrásné ovoce, duhoví ptáci poletovali kolem stromů. Květoň si ničeho nevšímal, jen hledal stříbrnou studánku. Našel ji uprostřed zahrady pod hustými keři. Honem nabral vody a radostně se vracel domů.
Na samém konci zahrady stála jabloň se zlatými jablky. Květoň se u ní zastavil a myslil si: „Kdybych si tak jen jedno zlaté jablíčko přenesl domů, chaloupku bych prodal a koupil bych si krásný zámek.“ I natáhl ruku po zlatém jablku, ale jak se ho dotkl, zkameněl.
Jak zkameněl, doma pod lípou proutek uvadl. Jasoň poznal, že je bratr mrtev a zaplakal. Rád by se vydal sám do světa, aby našel stříbrnou studánku, ale komu zanechat nemocnou matičku? V tom na lípě šust a pták ohnivák volá na Jasoně: „Jdi hledat stříbrnou studánku, já sám budu ošetřovat matičku.“ Jasoň vzal suchý lipový proutek a hajdy do světa.
Třetího dne potkal v hlubokém lese zase stařečka, který mu zlatým ořechem ukázal cestu do čarovné zahrady a řekl: „Ničeho, kromě vody ze zahrady neber. Až uvidíš kámen lidské podoby, dotky se ho proutkem, který neseš. Jasoň poděkoval starci za radu a pustil se za ořechem.
Brzy došel do čarovné zahrady, kde byla studánka, nabral vody a utíkal domů. Zlatá jablíčka se až k němu shýbala, ale on nezatoužil ani po jednom. Když vycházel ze zahrady, spatřil pod jabloní kámen lidské podoby. Dotkl se ho suchým proutkem lipovým a hle, kámen oživl a před Jasoňm stál bratr Květoň. To bylo radostí.
Ale bratři se neohlíželi ani v pravo, ani v levo a spěchali k domovu. A jak se doma matička napila vody ze stříbrné studánky, hned ozdravěla.
y
