y
O Palečkovi
V jedné chaloupce hospodařili muž se ženou. Byli to dobří lidé, hezky se jim spolu žilo, ale ke štěstí jim přece jen něco chybělo. Neměli děti. Muž si stýskal, žena smutnila.
Každé stýskání i smutnění ale jednou skončí.
Zrovinka když byl muž na poli, narodil se mámě kluk. Nebyl o moc větší než palec u ruky. A tak mu máma začala říkat Paleček.
I když to byl klučík malý, maličký, měl se čile k světu. Mámě pro radost zatancoval na stole skočnou, přitom si zpíval a tleskal do taktu. Máma na něm mohla oči nechat, jak byl zábavný.
„I ty jeden komediante, zpíváš, tancuješ a mně pro samou zábavu práce stojí. Až se táta vrátí z pole domů, podiví se, jací jsme špatní pracanti,“ naoko hartusila.
Paleček přestal zpívat a tancovat. „Já jsem pracovitý,“ kasal se. „Dřevo naštípu, v kamnech zatopím, jen mi, mámo, řekněte, s čím vám mám pomoci.“
Máma se podivila. „S čím mi chceš pomáhat, vždyť jsi jak za groš kudla. Polínko bys sotva unesl.“
„I kdepak, mámo, mám sílu jako velký chlap,“ prohlásil Paleček. Seskočil ze stolu a hnal se ke kamnům. Popadl polínko a jako nic ho hodil ho pece.
Máma kluka pochválila. „Když jsi takový silák, to bys mohl tátovi odnést na pole oběd.“
Paleček přikývl, že to rád udělá. Máma uchystala jídlo do proutěného košíku. Paleček vyzdvihl koš nad hlavu a šel. Ani ho nebylo pod košíkem vidět. Vypadalo to, že si koš sám vyšel na špacír.
Když Paleček došel k potoku, přes který nevedla lávka, povzdechl si. „Zpívat a tancovat umím, sílu mám jako velký chlap, jenže přes potok nepřeplavu.“
Ale že měl pod čepicí, brzy si poradil. Z koše vytáhl dřevěnou lžíci, posadil se na ni jako do lodičky a koš s jídlem táhl po vodě za sebou.
Brzy se dostal na druhý břeh a mohl pokračovat v cestě.
Paleček šťastně došel na pole, na kterém táta hospodařil. Hned zavolal: „Tatínku, tatínku, nechte práce a pojďte k obědu.“
Muž se ohlédl, kdože to volá, ale nikoho neviděl. Pak si povšiml košíku, ve kterém mu žena nosívala jídlo. Přišel blíž a nestačil se divit. U koše stál malý chlapec, pusu od ucha k uchu, a že prý je jeho syn.
„Ale já žádného syna nemám,“ namítl muž.
„I máte, tatínku. Máte mě, malého Palečka. Dnes ráno jsem se vám narodil.“
Muž se rozesmál. „I vida, to jsou mi ale věci. Kluk se ráno narodí a v poledne už nese tátovi oběd.“
Paleček se díval na tátu, jak mu chutná. Pak ale řekl: „Mámě jsem pomohl do pece přikládat, a vám, táto, pomůžu zorat pole.“
Muž se zase začal smát. „A jak to chceš, kluku, udělat? Vždyť ani bič neuneseš.“
Paleček poskočil. „Jen mě, táto, vysaďte volkovi na hlavu, o víc se nestarejte.“
Hospodář udělal, jak si Paleček přál. Klučík křikl volkovi do ucha „hyjé“ a ten, zapřažený do pluhu, se poslušně dal do kroku. Tak Paleček pooral kus pole.
I kráčel kolem bohatý kupec. Byl to šizuňk a lakota, pro krejcar by si nechal koleno vrtat. Však i dnes udělal s venkovany dobrý obchod – vzal je jaksepatří na hůl. Brašnu měl plnou nepoctivě vydělaných zlaťáků.
Když viděl volka, jak orá bez oráče, velmi se tomu podivil. Přišel blíž, aby té věci přišel na kloub, a uviděl Palečka, jak neohroženě dává volkovi příkazy.
„Hm, to by byl služebník podle mého gusta,“ zabručel kupec. „Je malý, místa ve světnici nezabere, sní málo, z mísy ani neubude. Toho bych hned vzal do svých služeb.“
Kupec přistoupil k hospodáři a spustil: „Človíčku, vy ale máte pomocníka. Koupím ho.“
„Co vás nemá, pane,“ podivil se hospodář. „Pomocník je, to je pravda, ale je to především můj syn. Kde jste kdy viděl, aby táta prodával vlastního synka?“
Kupec byl kupec, podle jeho rozumování bylo za peníze všechno k mání. „Prodejte mi ho. Dobře zaplatím.“ Kupec zacinkal zlaťáky. „Počítám, že za tři zlaté si spolu plácneme.“
Pro chudého tátu byl jeden jediný zlaťák cenný jako půl království. Ale prodat synečka, který se sotva narodil? I ne, to neudělá.
Malý Paleček viděl, co se děje. Přitočil se k tátovi a zašeptal: „Táto, prodejte mě, však já se vám vrátím.“
Hospodář se ještě chvíli ošíval, ale nakonec svolil. „Nerad to dělám, pane, kluka mám rád, je to čipera a zdá se, že fištrónu má za pět dospělých chlapů. Dejte si pozor, aby vás nepřechytračil.“
Kupec mávl rukou, na něho si jen tak někdo nepřijde. Strčil klučíka do brašny a liboval si, jaký dobrý obchod udělal.
Ale mýlil se. Zatímco si zvesela vykračoval, Paleček udělal v brašně díru, a hop, utíkal zpátky k tátovi, aby neměl starost.
Bohatec si ničeho nevšiml. Neviděl ani, že dírou v brašně ztrácí kulaté zlaťáky. A že byly z nepoctivého obchodu, sotva dopadly na zem, proměnily se v obyčejné listí.
Kupec přišel domů a už ve dveřích hlásil: „Ženo, chystej na stůl, vedu ti pomocníka.“
Žena prostřela tři talíře. Ale jak se kouká, tak se kouká, žádného pomocníka nevidí. „A kdepak je ten tvůj pomocník?“ vyzvídala na kupci.
Ten však stál jako v mrákotách a hleděl do prázdné tašky. „No, tady v brašně jsem ho nesl…“
Žena si pomyslela, že se muž zbláznil. Natočila kýbl studené vody a vylila ho kupci na hlavu. Ten se tak polekal, že na Palečka i peníze rázem zapomněl.
