Do poloviny minulého století spojovala celou Evropu souvislá síť semaforových stanic, rozestavených po 5—10 km, ba rozšířila se i do severní Afriky. Linkou Paríž—Calais přeběhla zpráva přes 27 stanic za 3 minuty.
Objev elektrických jevů zavedl pozornost badatelů tímto směrem. Např. telegraf T. Sömmeringa z r. 1809 byl založen na schopnosti proudu rozložit vodu. Tímto přístrojem posílali zprávy už do vzdálenosti 3 km. Manipulace s ním byla však velmi obtížná.
Prudké rozšíření železnic vyžadovalo i spolehlivou signalizační soustavu. Místo spletitých pokusných zařízení r. 1833 Gauss a Weber navrhovali jednodušší přístroj, který byl založen na tom, že v elektrickém vedení procházející proud vychýlí magnet.
Na tomto základu fungovala konstrukce mnichovského ruského diplomata Pavla Schillinga, opatřená pěti magnety. Pět magnetů bylo vychýleno nalevo nebo napravo pěti samostatnými elektrickými obvody. Z kombinací výchylek sestavil písmena abecedy.
Angličané Cooke a Wheatstone tento způsob zdokonalili. Magnety byly vychýleny magnetickými cívkami umístěnými za nimi, signály dávali tlačítky umístěnými dole. Obtíž byla však v tom, že k činnosti bylo zapotřebí pět vedení.
Proto zařízení zjednodušili. Při zařízení s dvěma magnety: např. výchylka dvakrát nalevo znamenala písmeno „A”. Tento telegraf od r. 1837 fungoval desetiletí v anglické železniční síti.
Ustálení telegrafních značek hlavně v poštovní službě je velmi důležité. Samuel Morse na přístroji představeném r. 1837 — a v podstatě dodnes používaném — vyřešil to tak, že na vysílací stanici pomocí tlačítka dávají kratší — delší elektrické impulsy do magnetické přijímací stanice...
... která pomocí tupé jehly vyznačí tečky a čárky na dlouhý papírový pásek, posunovaný hodinovým strojem. Morseova abeceda vypracovaná na označení písmen abecedy se používá s malou změnou od r. 1838 dodnes.
Pevninu stále víc proplétaly telegrafní linky. Teď už následovalo překlenutí moře. Těžkosti způsobovalo to, že primitivní kabely se ve vodě promáčely, a tím bylo spojení přerušeno. Těžkosti byly zdolány tehdy, když objevili dobré izolační vlastnosti gutaperči, látky podobající se gumě. Tak se podařilo Tomáši Cramptonovi spojit Anglii s pevninou přes kanál La Manche.
Crampton už chránil kabel tzv. armaturou, sestávající z ocelového drátu, zapleteného do vrstvy izolátoru. Tím se stal kabel trvanlivějším. Tímto způsobem se podařilo uložit první kabel mezi světadíly Evropou a Afrikou v letech 1854-56. — První kabel Cramptonův a nynější stroj na výrobu kabelů.
Zbývalo ještě vyřešit spojení mezi Evropou a Amerikou. „Atlantickou telegrafní společnost“ založili r. 1856 pod vedením energického Cyruse Fielda. (V popředí C. Field, vzadu stojící fousatý muž je Morse.)
Začala nejvelkolepější událost doby. Zhotovili 4650 km dlouhé podmořské vedení, třebaže vzdálenost mezi Irskem a New-Foundlandem je jen 3500 km. Počítali však s nerovnostmi mořského dna i s roztržením kabelu. Konstrukce prvního atlantického kabelu.
Na položení kabelu přestavěli anglickou vojenskou loď Agamemnon a americkou loď Niagara. Nalodili na ně po 1250 tunách vedení. 2. srpna 1857 nadešel velký okamžik: dvě lodi s kabely se pohnuly směrem k Americe. Ale sotva zanechali za sebou 600 km, kabel se roztrhl a ponořil se do mořské hlubiny.
V práci pokračovali až v následujícím roce, ale větší štěstí neměli. Uložení kabelu je totiž práce velice choulostivá. Při silnějším vlnění může sotva 2 cm silný, do hloubky visící kabel přetrhnout jeho vlastní váha. Ale k přetržení může dojít i tím, že vedení nepřiléhá všude ke dnu moře, ale že se napne mezi vrcholky mořského dna.
17. června 1858 vypluly obě lodi už potřetí. Vzrušení bylo mnoho – např. jedna velryba téměř roztrhla kabel — ale 5. srpna přece vzniklo první telegrafní spojení mezi Evropou a Amerikou.
První úspěch neměl trvání. Kvůli slabé izolaci se spojení už po dvou měsících přetrhlo. Zhotovili novější, opravený kabel a na jeho uložení přizpůsobili největší loď té doby, Great Eastern, o nosnosti 22 500 tun.
Nová loď začala práci r. 1865. Vedle ní nádrž jedné moderní lodi na pokládání kabelu, avšak už ne telegrafní, ale telefonní kabel se spouští přes stroj na palubě.
Zdá se to být jen díl práce, ale ve skutečnosti je to nejdůležitější chvíle. Kabel spouštějí přes komplikovaný spouštěcí stroj. Jeho úlohou je brzdit odtáčení a dávkovat kabel závisle na hloubce vody. — Nahoře „vodič” kabelu Great Estern. Dole spouštěcí zařízení současné lodi.
Před 100 lety, 27. června 1866, se uskutečnilo trvalé telegrafní spojení mezi Valencií a New Foundladem. Vidíme primitivní boudu telegrafní stanice ve Valencii a dnešní ústřední budovu anglické pošty s 173 m vysokou televizní věží. – Model.
Nároky vzrostly, rozmnožily se podmořské kabely mezi světadíly. Naše mapa ukazuje síť telegrafních linek světa v polovině století. Linka Anglie-Bombay je dlouhá 9500 km. Linka v Tichém oceánu (místy v hloubce 8000 m) převyšuje 11000 km.
Rychle se vyvíjely i telegrafní přístroje. V poslední čtvrtině minulého století sestrojil Angličan David E. Hughes už takový přístroj, který místo morseových značek tiskl písmena na stuhu. Hughesův psací stroj na písmena a ústředí morseových přístrojů z r. 1878.
Mezitím dosáhly telegrafní linky do Číny a Japonska. Protože Morseho značky nejsou vhodné k přenosu obrázkového písma, vypracovali morseový kód pro nejdůležitějších 5 – 6000 značek. Příjemce podle tohoto systému vyhledá značky odpovídající obrázkovému písmu. – Čínská telegrafní stanice r. 1875.
Mezitím vznikl nový div. Graham Bell a Thomas Watton představili svůj první telefon – 1876. Zvukové kmity pohybují pružnou železnou destičkou – membránou – která vzbudí v cívce, umístěné za ní, elektrické impulzy. Na přijímací stanici elektrické impulzy pohybují membránou, která vyvolá hlasové kmity.
O dva roky později už Hughes dosáhl lepšího přenosu zvuku s tzv. uhlíkovým mikrofonem. Telefon se rychle rozšířil, vždyť zprostředkovával živý hlas. Jeden z prvních telefonů.
Na rozvoj telefonní sítě bylo zapotřebí také budovat telefonní centrály, kde spojovali hovořící účastníky zpočátku ručním spojením. R. 1889 byla už v Americe i automatická centrála, která fungovala kotoučováním. — První telefonní centrála na ruční spojení v Paříži.
Na jednom kabelu se může současně doručit víc rozhovorů řešením nosné frekvence, když každý telefonní elektrický obvod má svůj kmitočet. Tyto spoje a tuto „Směsici\"přenášejí kabelem k přijímací stanici, kde pomocí třídících částí zase rozpojí kmity odpovídající jednotlivým telefonům. Tímto způsobem mohou najednou zprostředkovat i 120 (dnes i víc) rozhovorů.
Podle principu telefonu Maďar Tivadar Puskás r. 1894 zorganizoval síť telefonní ústředny, která podobně jako dnešní rádia, ale ještě pomocí sítě, zprostředkuje zprávy, hudbu, zábavní program.
Ale jak by bylo možné odesílat zprávy bez nákladné a na údržbu náročné kabelové sítě? V témže roce když Great Estern zahájil svou práci (1865), anglický fyzik James Clark Maxvell teoretickým postupem dokázal, že v elektrickém proudovém obvodu vzniklé kmity budí tzv. elektromagnetické vlnění, které se v prostoru šíří rychlostí světla. (Takové elektromagnetické vlnění je i světlo, ale sem patří i rádiové vlny.)
O dvě desetiletí později Němec Heinrich Hertz skutečně představil tyto vlny — rádiové vlny, dokonce zprostředkoval jimi signály na vzdálenost několika metrů. — Hertz a jeho přístroje.
Vzniklo první rádio. Zde ve „vysílacím přístroji\" vznikají elektrické jiskry pomocí velkého napětí, jiskry však vzbudí elektrické kmity. Elektrické vlny vyvolají v přijímači proudové impulzy.
Alexander Stěpanovič Popov, ruský fyzik r. 1895 představil svůj přístroj na dokazování elektrických vln u blesků. Na tomto základu sestrojil svůj rádiový vysílač — přijímač, s nímž o rok později dokázal vysílat signály na 250 m vzdálenosti.
Ital Guglielmo Marconi s podobným přístrojem dělal pokusy v tom samém roce a r. 1901 se mu poprvé podařilo vysílat rádiové signály z Evropy do Ameriky. (Morseovu značku písmene „S\").
První rádiové přístroje při spotřebě obrovské energie vybudily jiskrovým výbojem několikakilometrové rádiovlny. Znamení však došla jen do malé vzdálenosti a velmi slabá. - Jiskřiště rádiotelegrafu.
První rádiostanice ještě neuměly přenášet zvuky, zprostředkovaly jen morseovy značky. Jejich význam byl přesto obrovský, hlavně v mořeplavbě. Při potopení oceánského parníku Titanik (1905) na výzvu SOS značek, vysílaných jiskrovým telegrafem, spěchalo na záchranu cestujících mnoho lodí. — Anténová soustava rádiostanice.
Obrovské generátory dodávající energii, tak se podařilo primitivními přístroji zvýšit rádiové vysílání na vzdálenost 20 000 km.
y
