y
Zlatovláska
Byl jednou jeden král a byl tak rozumný, že i všem živočichům rozuměl. Poslouchejte, jak se tomu naučil.
Přišla k němu stará babička a přinesla v košíku hada. Povídala, že kdo toho hada sní, bude rozumět, co které zvíře mluví. Králi se líbilo, že bude umět, co nikdo neumí, a dobře babičce zaplatil.
Jiříkovi, svému sloužícímu, poručil, aby mu hada připravil k obědu. A pohrozil mu: „Přijdeš o hlavu, jestli jenom kousíček z té ryby sníš!“
Jiříkovi bylo divné, proč mu to král tak přísně zapověděl. „Jaký bych to byl kuchař,“ povídal si, „abych ani neokusil, co vařím?“ Když byl had upečen, vzal kousíček na jazyk a ochutnával.
Vtom slyší kolem uší něco bzučet: „Nám taky, nám taky!“ Ohlíží se a vidí mouchy. Na ulici štěbetaly husy a Jiřík rozuměl, co si povídaly. Už věděl, jaká je to ryba. Než ji zanesl králi, ještě si z ní drobet uštípl.
Po obědě provázel krále na vyjížďce. Jeli po zelené louce, král napřed, Jiřík za ním. Koně řehtali a Jiřík se usmíval, protože rozuměl, co si povídali. Král se na něho podíval a hned ho napadlo, že Jiřík hada ochutnal.
Přijeli do zámku a král Jiříkovi poručil, aby mu nalil vína. „Ale přijdeš o hlavu,“ povídal, „jestli nedoleješ nebo přeleješ!“ Jiřík vzal konvici s vínem a lil.
Vtom přiletěli oknem dva ptáčci. Honili se a hádali o zlaté vlasy princezny Zlatovlásky, které jeden ptáček držel v zobáčku. Jak se o ně tahali, jeden zlatý vlas upadl na podlahu a zazvonil. Jiřík se ohlédl a přelil.
„Prohráls!“ vykřikl král. „Ale jestli mi tu zlatovlasou pannu přivedeš za manželku, naložím s tebou milostivě.“ Co měl Jiřík dělat? Musil pro Zlatovlásku, ačkoliv nevěděl, kde ji hledat.
Cestou přijel k černému lesu. Hořel u něho keř a jiskry padaly na mravence. „Pomoz nám, Jiříku,“ prosili mravenci, „nebo uhoříme.“ Jiřík seskočil s koně, keř uťal a oheň uhasil. „Až nás budeš potřebovat, taky ti pomůžeme,“ slibovali mravenci.
Jel dál a u vysoké jedle našel dvě krkavčata. Naříkala, že umřou hlady, protože ještě neumějí lítat a rodiče je opustili. Jiřík zabil koně, aby měla co žrát, a krkavčata slíbila, že mu také pomohou, až bude potřebovat.
Potom přišel k moři. Na břehu se dva rybáři hádali o zlatou rybu. Jiřík jim dal všechny své peníze a rybu pustil do moře. Ryba vystrčila hlavu a řekla: „Až mě budeš potřebovat, vzpomeň si na mne, odsloužím se ti!“
Rybáři zavezli Jiříka na ostrov, kde Zlatovláska žila v křišťálovém zámku. Když se ráno česala, linula se z jejích vlasů záře po nebi i po moři. Král, její otec, Jiříkovi řekl, že si musí Zlatovlásku vysloužit.
Nejdřív mu uložili posbírat perly, které se Zlatovlásce rozsypaly na louce. Jiřík hledal od rána do poledne, ale nenašel nic. Vzpomněl na mravence a ti se hned objevili a perly mu nosili, že je nestačil navlékat.
Potom měl Jiřík vylovit z moře prsten, který Zlatovláska ztratila při koupání. Chodil smutně po břehu a díval se do hluboké vody. „Kéž by tu byla zlatá ryba!“ řekl si. A v té chvíli se objevila a prsten mu přinesla.
Jako třetí práci uložil král Jiříkovi přinést mrtvou a živou vodu. Jiřík šel, kam ho oči nesly, až přišel do černého lesa. Vzpomněl na krkavce, a ti mu hned zašuměli nad hlavou. Než se nadál, přinesli mu mrtvou i živou vodu.
Jiřík se vracel do zámku a spatřil na kraji lesa pavučinu. Pavouk v ní cucal mouchu. Jiřík ho postříkal mrtvou vodou a pavouk spadl na zem. Mouchu postříkal živou vodou. Oživla a slíbila Jiříkovi, že mu někdy pomůže.
Když se Jiřík vrátil, zavedl ho král do sálu, kde sedělo dvanáct krásných dívek. Všechny měly na hlavách bílé šátky. Král řekl: „Jestli neuhodneš, která je Zlatovláska, musíš odejít bez ní.“ Jiřík nevěděl, co počít.
Tu přiletěla moucha, kterou zachránil, a pošeptala mu, která z dívek je Zlatovláska. Jiřík na ni ukázal: „Tuto dceru mi dej!“ Dívka vstala a sňala šátek. Od jejích zlatých vlasů bylo jasno, jako když ráno vyjde sluníčko.
Jiřík přivedl Zlatovlásku starému králi a ten poskakoval radostí. Hned poručil, aby chystali svatbu. Jiříkovi řekl: „Chtěl jsem tě dát oběsit, ale žes mi dobře posloužil, dám ti jen hlavu srazit.“
Když Jiříka popravili, srovnala mu Zlatovláska hlavu k tělu a pokropila ho mrtvou vodou. Tělo s hlavou hned srostlo. Pak ho pokropila živou vodou a Jiřík vstal mladý a silný jako předtím.
Král to uviděl a také si přál, aby omládl. Poručil, aby ho sťali a pak tou vodou pokropili.
Sťali ho a kropili živou vodou, až všecku vykropili. Ale hlava nechtěla k tělu přirůst. Potom kropili mrtvou vodou a hlava v okamžení přirostla. Ale král nevstal. To proto, že už neměli živou vodu, aby ho vzkřísili.
A poněvadž království nemohlo být bez krále a nikoho tak rozumného neměli, aby všem živočichům rozuměl jako Jiřík, udělali Jiříka králem a Zlatovlásku královnou.
